Čertovské pověsti

Čert je jedna z mimořádně oblíbených postav lidové slovesnosti. Setkáváme se s ním v písních, pohádkách, pověrách, divadle, příslovích i legendách.

Postava čerta je známá již od středověku. Ti naši čeští  čerti mají ustálenou podobu. Jsou rohatí, chlupatí, špinaví, ošklivci, mají koňské kopyto a ocas.  Mezi lidmi se čert mohl zjevovat v různých podobách. Často se objevil převlečený za myslivce či vznešeného pána. Jindy na sebe bral zvířecí podobu, nejčastěji černé kočky. V českých pohádkách čerti žijí v pekle, které bývá pod zemí nebo ve skále a vládne mu Lucifer neboli pekelný kníže.
Čert nás pokouší, svádí ke zlu, aby získal naši hříšnou duši. Zároveň je ale peklo zárukou spravedlivého trestu za všechny zločiny.

I regionální pověsti se hemží čerty a prý právě jejich zásluhou tu máme Malý a Velký Bezděz a Čertovu zeď, na hradě Houska zase přímo bránu do pekla. 
Místo každoroční nadílky, kterou pro vás chystáme v rámci Vánočních trhů v ambitu muzea vám dnes posíláme nadílku čertovských pověstí. Přejeme pěkné strašidelné počtení.

V den sv. Mikuláše

Sotva bylo po klekání,
zazněl zvenku znenadání
zvonku hlas – a potom – hele!
Mikuláš k nám vkročil směle.

Bílé vousy jako z vaty,
na čepici křížek zlatý
a na říze sněhobílé
hvězdičky se třpytí mile.

Ač s andělem v plné kráse
na dětičky usmívá se,
k mamince se tulí Berta,
velice se bojí čerta.

„Nenaříkej, zlaté robě,
s dárečkem jsme přišli k tobě,
kolébku ti nesem zlatou
a v ní pannu boubelatou.“

„A ty, čerte, zůstaň vzadu,“
praví svatý – hladí bradu,
„vždyť Bertička tato malá
rodičů svých nehněvala!“

Pak otázka jizbou letí:
„Poslouchají vaše děti?“
„Poslouchají,“ matka nato!
„Odměním je tedy za to!“

Po těch slovech anděl bílý
s košem dárků k dětem pílí:
kožíšky a beranice,
botičky a rukavice,
cukrovinky a jablíčka,
harmoniku a koníčka
před užaslé klade děti-
jásot rázem jizbou letí.

I Bertička u mamičky
nebojí se již metličky,
kterou čertík mává v síni;
tou dostanou asi jiní.

Mikuláš si hladí bradu,
řetězem čert řinčí vzadu,
hubuje a mručí vztekle
až je v síňce jako v pekle..

Praví svatý: „Děti zlaté,
ať rodiče posloucháte,
po roce k vám přijdu zase!“
Odchází a usmívá se…