Taneční pořádky

Blíží se plesová sezóna a tak vám přinášíme připomínku nezbytného a velmi oblíbeného galanterního doplňku tanečníků v 19. století, kterým byly taneční pořádky. Byly vydávány pořadateli plesů jako součást vstupenky a měly vždy dámskou i pánskou variantu. Dámy si je zavěšovaly k pasu večerní toalety nebo ke kabelce, pánové do knoflíkové dírky saka nebo vesty. My vám dnes ukážeme taneční pořádky manželů Karla a Mützi Löwe z České Lípy.

Taneční pořádky jsou jednou z mnoha věcí, které během 20. století zmizely z našeho života. Jsou svědky plesů a zábav našich předků, jejich seznamování, jakou hudbu poslouchali, napoví nám, kdo ti lidé byli. Některé jsou datované a uvádějí příležitost a místo akce, ke které byly vyrobeny.
Vznik tanečních pořádků souvisí s prvními plesy, které začaly být pořádány na počátku 19. stol. nejdříve na panovnických dvorech, poté také v měšťanském prostředí jak v prostorách veřejných, tak i v soukromých domech.
Společenská pravidla té doby byla jasně daná a vybočit z nich či je porušit nebylo myslitelné. Takový člověk se vyřadil ze „slušné společnosti“. Společenská pravidla určovala chování lidí, oblečení pro různé denní doby, pro různé společenské příležitosti apod. To se týkalo i plesů a zábav. Seznam skladeb a pořadí,
ve kterém se budou hrát, bylo zapsáno v tanečním pořádku, tanečník dopředu požádal vyvolenou dívku o svolení a oba si tento tanec poznamenali do tohoto tanečního pořádku.
Taneční pořádky byly vyráběny z různých materiálů, měly různý tvar, to vše bylo odvislé od vkusu či nevkusu jeho objednatele a tvůrce a také od estetických požadavků doby. Bývaly doplněny různými ozdobnými střapci, praktickými háčky k zavěšení u pasu nebo navlečení na ruku a miniaturními tužtičkami.
Na začátku 2. pol. 19. stol. byly nejoblíbenější vějíře.
Vyráběly je firmy knihařské a tiskařské nebo také grafické, ke konci 19. století i podle návrhů současných uměleckých osobnosti.
Ve sbírkách našeho muzea máme 6 tanečních pořádků, z toho 2 byly vyrobeny pravděpodobně ke stejné události, protože jsou oba datované dnem
22. 11. 1847, ale bohužel není na nich psáno k jaké příležitosti ani kde se zábava konala, ani jiné poznámky majitele.
Další 4 taneční pořádky pochází z majetku Karla Löweho a jeho manželky z České Lípy.
Nejstarší z nich je papírový a má tvar sešitku a byl natištěn u příležitosti konání věnečku dne 26. 5.1906. Bohužel není uvedeno, kde se věneček konal ani neobsahuje záznamy o tanečnících či tanečnicích, ale poslední strana je hustě popsaná nějakými verši? Do půlnoci se hrálo 6 skladeb: 4x valčík, 1x kotilon,
1x lanciers, po půlnoci se hrálo 7 skladeb: 5x valčík, 1x lanciers, 1x kotilon. Názvy skladeb a jejich autoři nejsou uvedeny. Z výčtu skladeb vyplývá, že nejoblíbenějším tancem byl valčík.
Další tři taneční pořádky jsou z plesů pořádaných spolkem námořního kasina v Pole (dnešní Pulja v Chorvatsku), mají data: 1. 2.1907, 6. 2.1909, 29. 1. 1910, všechny tři jsou kovové, zdobené v secesním stylu, vyrobené byly ve Vídni. Taneční pořádek z roku 1907 patřil nejspíše muži - Karlu Löwemu(?), protože u zahajovacího valčíku jsou zapsaná dvě ženská jména, u ostatních skladeb je namalovaný trojzubec. V tanečním pořádku z roku 1909 nejsou žádné poznámky. Podle použitých barev – červená a bílá – je možné se domnívat, že ples pořádali čeští členové spolku námořního kasina nebo samotný spolek tvořili Češi – nebo výrobce použil prostě chorvatské státní barvy. Naproti tomu taneční pořádek z roku 1910 je celý popsaný. U jedné skladby je připsané jméno Putz (přezdívka Karla Löweho), to značí, že patřil Mützi v tomto roce už Löweové. Z roku 1908 žádný taneční pořádek ve sbírkách nemáme. Je možné, že se prostě nedochoval, ale také je pravděpodobné, že Karel Löwe a Mützi Homayrová se plesu v tomto roce nezúčastnili, protože měli svatbu.
Podle tanečních pořádků se vždy hrálo 13 skladeb, jejich počet před a po půlnoci kolísá. Nejoblíbenějším tancem byl valčík, dále byly zařazovány kotilon, lanciers, kvapík a také nový moderní tanec „two-steps“. Hrané skladby se přece jenom střídaly, ples v roce 1907 a 1910 byl zahájen valčíkem „Račte vstoupit“, dále byly hrány dvakrát valčíky: “Dolarová princezna, Španělský valčík, Děvče na chvilku, Točit se dokola po námořnicku“ . U kotilonu byla hrána dvakrát pouze skladba „Vídeňská píseň“. U tance lanciers byly jednoznačně oblíbené skladby: „Thalia-lanciers a Ruku v ruce“, u two-steps byla hrána dvakrát skladba „Hiawatha“, nejméně oblíbený byl zřejmě kvapík, který byl během těchto tří plesů hrán pouze dvakrát.
Velmi oblíbené byly na plesech  i zvláštní pohlednice, zvané plesovky. Návštěvníci bálů je mohli přímo na tanečním parketu odevzdat slečnám v modrých šatech a pošťácké čepici, nebo vhodit do připravených poštovních schránek. Pohlednice se ihned po skončení plesu odvážely na poštu a doručovaly se. Mohlo se tak snadno stát, že byla pohlednice doma dříve, než rozjařený tanečník.[1]

Ladislav Smejkal
Jaroslava Vondrová

[1] Krkošková, Alena: Taneční pořádky ze sbírek Moravské galerie v Brně, IN: Časopis Společnosti přátel starožitností, 3/2015, ročník 123, s. 136-146