Zimní sporty na Českolipsku

 

V dnešním Zapomenutém příběhu necháme promlouvat autora článku Lyžařství na Českolipsku z roku 1930. Jeho slova dokreslí atmosférou zimních radovánek dobové pohlednice a fotografie, které nás zavedou na první sáňkařské a lyžařské dráhy v našem regionu.

Kam jste chodili bruslit, sáňkovat a lyžovat vy? Máte nějaké fotografie ze zimních sportovišť v České Lípě a okolí? Budeme moc rádi za jejich zaslání.

"Čarokrásná příroda zimní objímá nás ve svém náručí při pohodě příznivé, nebezpečná a nadlidská síla bouří učí nás pokoře a skromnosti, názorně předvádějíc před náš zrak meze lidské mohoucnosti. Volná příroda zimní vysvobozuje nás ze zdí a prachu lidských obydlí a uvolňuje našeho ducha, číníc jej vnímavým pro krásu. Sněžná zima jest prostota, velkolepost a klid, pravý opak života kulturního člověka, proto ozdravuje a léčí.

Lyžařství přestalo býti výsadou bohatých vrstev. Každý může dnes těžiti z poznání jiných krajů a zušlechtiti svou mysl stykem se vznešenými krásami zimní horské přírody. Lyžařství zvykáme samostatnosti, odvážnému rychlému rozhodování, zároveň však správnému oceňování vlastních sil, neústupné houževnatosti při závodění a při dosažení cíle cestovního.

Navštěvujte, lyžaři, hojněji naše půvabné hory severočeské."

Těmito slovy zve v roce 1930 Jiří Tureček v článku Lyžařství na Českolipsku ve sborníku Bezděz k návštěvě našeho regionu v zimních měsících.

"Komu nemožno zajížděti ve vzdálené oblasti našich Krkonoš, najde i blíže u nás na severu Čech dobrou náhradu za ně a příležitost pokochati se krásami horské zimní přírody a holdovati do syta zimním sportům. V krajinném okruhu českolipském pěstujeme zimní sporty, které zájem tělovýchovný i móda povýšily za jedno z význačných hesel neklidného života novodobého člověka, jak mladistvého tak v síle mužných let se nacházejícího, v střediscích hojně obecenstvem vyhledávaných a ryzí požitky sportovní skýtajících. Jest to v prvé řadě soubor čedičových vrcholů hor Lužických a mocný hřbet pohoří Ještědského, dále hora Slunečná a hora Kozel nad Bořetínem.

Milovníci sportu sáňkařského vyhledávají v zimě s oblibou vrch Slunečná na sev.-záp. od města České Lípy, kde sjíždí se po sáňkové dráze 1 hodinu dlouhé. Sem putují celé výpravy mládeže a sníh tu leží, i když v údolí již bývá kopno."

V České Lípě byla také sáňkařská dráha a to podél západního okraje městského parku. Okolo vede cesta pro pěší a cyklisty směrem k Mariánské ulici. Vznikla patrně brzy po roce 1905, kdy pozemky v hořejší části parku získalo město. Využívaná je v případě sněhu až dodnes.

V České Lípě se bruslilo postupně na třech místech. Před první světovou válkou se bruslilo na malém rybníčku vedle výjezdu železnice na Benešov nad Ploučnicí a Nový Bor. Nacházel se naproti Dubově továrně (koželužna), hned u trati na levé straně. Dubická ulice tuto lokalitu obchází velkým obloukem. Rybníček vznikl možná při výkopech pro železnici. Dnes je zde maličká zahrádkářská kolonie.

Poté byl pokus o vybudování malého nekrytého zimního stadionu kolem roku 1955 na louce v ulici 5. května. Byly tam zřízeny mantinely a ve výšce bylo i elektrické vedení s lampami. Zde se počítalo s hokejem. Led vznikal pouze kropením. Na začátku 70. let byl zrušen a byla zde postavena benzinová pumpa.

Hřiště ZŠ Mánesova bylo ve druhé polovině 70. let upraveno na otevřené kluziště s umělým ledem. Zařízení k tomu potřebné bylo v budově, kde je dnes školní jídelna. V provozu bylo jen zřídka, protože zimy byly stále teplejší. Dnes je tento prostor už podruhé rekonstrukci upraven převážně pro různé sporty pro děti.

V obrazové příloze se můžete pokochat českolipským kluzištěm na pohlednici, odeslané v roce 1900, hokejovým utkáním na improvizovaném hřišti na zahradě našeho kláštera z 50. let, kdy bylo v budově umístěno učiliště a internát Československých automobilových opraven,  lyžařskými závody, pořádanými pod patronací Tatrovky (Vagónky), které se konaly za starým židovským hřbitovem - dneska na spojce Roháče z Dubé - sídliště Sever a bruslením na veřejném kluzišti, které bylo na levém břehu Ploučnice mezi Svárovem a dnešním zimním stadionem z roku 1937.
Z širšího okolí vás pak zveme na sáňkářskou dráhu na Slunečnou a prohlídku zimních radovánek na Luži, Hvozdu a ve Svoru.

(pohlednice a fotografie jsou ze sbírek Jiřího Kratochvíla, Tomáše Nováka a Jiřího Rosola)