Českolipská muzejní čtvrť

Před sedmdesáti a více lety žila Česká Lípa nejen pod tvrdým totalitním režimem, ale také snila o svém opravdovém zvelebení. Patrně nejjasnější představu o proměně měl jeden člověk: Bohumil Kinský (1898 – 1987), známý představitel organizované turistiky, učitel a ředitel muzea. Ani jeden z jeho plánů se nenaplnil, ale kdyby se to stalo, tak by se Česká Lípa měla z čeho těšit.

V šedesátých letech, to už Kinský v České Lípě nežil, se zrodil na docela jiném místě plán jak město změnit, totiž až na několik historických budov ho celé zbourat a postavit nové. Město by se zařadilo v případě uskutečnění tak do plánu série socialistických laboratoří: jak z měšťáka udělat socialistického člověka.

Území, kde se měl uskutečnit jeden z největších Kinského plánů, je vymezen teritoriem Richterova dvora, tehdy ještě zámku Lipý, Červeného domu s přístavbami a louky až k Ploučnici.

V roce 1947 přišel Kinský s návrhem na vytvoření muzejní čtvrti v této lokalitě a našel oporu u soudruha Zmrhala na místním národním výboru. Stavitel Poupa řešení přenášel do plánů.

Od připravené instalace sochy Rudoarmějce na tehdejší Gottwaldově třídě by vedla upravená cesta k Richterovu dvoru, kde by sídlilo ředitelství muzea. Plán počítal s přímým spojením se zámkem. Zde měla být instalována stálá expozice Českolipsko, dále obrazárna a místnosti pro příležitostné výstavy. Za východní branou zámku se měl nacházet skanzen. Tehdy Kinský prosazoval přenesení rázovitých dřevěných českých chalup z Pavlovic, Litic, Kozlů a Podlesí. Dále až k Ploučnici by následovala botanická zahrada, pro niž byly připraveny k osazení na vnějším obvodu sazenice lip a topolů. Dodány měly být z městského zahradnictví u parku již na jaře 1952.

Upravený zámeček Červený dům s domy čp. 58 – 59 by byly muzeem národopisným. Dnes je takové na Vísecké rychtě v Kravařích. Město bylo plánu údajně nakloněno, ale chyběly prostředky. Velkou iluzí řady tvůrčích lidí totiž bylo, že kde vše už v roce 1950 patří lidu, tak lid má peníze a bude na vše dosti prostředků a žádné byrokratické zábrany, protože všechno je jen jeden majetek. Žel, vývoj šel v tomto území jiným směrem. Pustl Richterův dům, katastrofálně se rozpadal zámek Lipý, až byl v roce 1957 odstřelen. Chátral i Červený dům, třebaže ne tak kriticky.

V letech 1951 – 1953 byl zpřístupněn Červený dům jako vlastivědné muzeum. Předání domu čp. 59 pro účely Kulturní správy okresního národního výboru vznikla prostorová tíseň a muzeum bylo uzavřeno. Otevřeno bylo v klášteře až roku 1969.

Po roce 1989 tato lokalita ožívala. Krůček za krůčkem byl renovován teď už hrad Lipý. Otevřeno bylo Centrum potiskovaného textilu. Přilehlá louka byla omezena silnicemi. Je třeba dál přemýšlet o rozvoji tohoto zákoutí, třebaže v podmínkách trochu stísněných.

Ladislav Smejkal