Velká voda v České Lípě

Uplynulý víkend zasáhly náš kraj povodně. V dalším zapomenutém příběhu si připomeneme, jak velká voda pustošila v minulosti Českou Lípu.

Naše město postihovaly povodně odnepaměti. Důvodem bylo buď jarní tání sněhu, nebo silné deště.

Zprávy o velké vodě zaznamenal ve své kronice z počátku 17. století například pekařský mistr Hans Kriesche:
„Léta 1602 přišla do Lípy tak velká povodeň, jaká se nikdy dříve za lidské paměti neudála, a způsobila velké škody. Bůh nechť nás nadále chrání a opatruje.“

„Léta 1613 8. července byla velká bouřka a nakonec voda nadělala v celé zemi tak velké škody, jaké se za lidské paměti nestaly.“

„Léta 1615 přišla velká voda do Lípy a způsobila ohromné škody na senu, krmivu, polích a loukách, jaké se za lidské paměti nikdy nestaly. Bůh nechť nás nadále chrání a opatruje.“

Další zprávy si můžeme přečíst v knize Václava Krolmuse: Kronyka čili děgepis wssech powodnj posľaupných let, suchých a mokrých, aurodných a neaurodných na obilj, owoce a wjna, hladů, morů, a giných pohrom w Králowstwj Českém.(1845) „Tato řjčka dne 29. a 30. w březnu na Ljpě Č. až k ptáku ku střelnici wystaupenjm swým sahala; tudy hrnčjřskau ulici, kosteljk sw. Máři Magdal. s děkanstwjm, domy mezi dwěma zatopenými mostky kamenými stawenj na březjch swých až do prwnjho poschodj zatápěgje, dosahowala…“

První podrobnější zápis o zaplavení Hrnčířské a Barvířské ulice je z roku 1701. Voda vytvářela v sousedství jezera, která jen s obtížemi odtékala. Další popisy uvádí, že se dostávala až na úroveň dnešního autobusového a vlakového nádraží. Železniční stanice byla vybudována na nízkém nasypaném návrší, takže když do České Lípy přijel 16. listopadu 1867 první vlak, tak právě byla povodeň. Na nádraží se voda nedostala, ale první cestující nedošli do města suchou nohou, nýbrž na loďkách.

S vodou v domě se naučili žít lidé v Hrnčířské ulici. Domy byly stavěny na vysoké pískovcové podezdívce. Všimněte si jen domů čp. 762 a 763, kde jsou pískovcové kameny odhaleny. Pískovec nasákl a nepropustil vodu výše a z pod dřevěných podlah odtékala připravenými kanálky. Na dvorcích měli obyvatelé připraveny dřevěné palandy, takže bleskově postavili mostky podél domů a po zaplavené ulici se dalo procházet. Také loďky byly připraveny. V roce 1818 bylo provedeno vydláždění Hrnčířské ulice na násypu o tři čtvrtě lokte výše, aby se tu voda příliš nedržela a odtékala díky spádování.

 Snad největší povodeň přišla před 140 lety -  10. března 1881. V čem byl příval vod na konci zimy onoho roku tak výjimečný, popisuje článek Eduarda Wilde v českolipských novinách Leipaer Zeitung z 13. března:
„Dny plné strachu a hrůzy leží za námi. Ještě nám v uších zní nezvyklý hukot a burácení rozpoutaných živlů, které se mocnými vlnami rozlévaly do níže položených částí města, a strachem vyděšení lidé pozorovali, že ulice se mění v jezera, přes něž bylo možné se dostat jen na člunech…
Už ve středu stoupla voda protékající ulicemi, ale obyvatelé ohrožených domů, zvyklí na časté povodně, zde se objevující, se chovali lhostejně a nehodlali své byty opustit. Obyčejným způsobem zabarikádovali vchody do domů, čímž učinili zadost blížícímu se nebezpečí, třebaže neustávající déšť je měl varovat před daleko vážnější situací. .. Ve čtvrtek odpoledne začala voda pronikavě stoupat a kolosálním způsobem se rozlévala. Vodní hladina narůstala každou hodinu o 7-8 centimetrů…Když se zdálo, že nebezpečí skutečně narůstá, byli k jeho odvrácení povoláni hasiči a místní strážníci. Rychle byly stavěny nouzové lávky. V Růžové ulici u zemědělské školy stoupala voda v některých špatně postavených domcích až do výše tří střevíců (70-80 cm)…
Když večer dosáhla voda nejvyššího stupně, lidé začali propadat panice, protože již nikdo nemohl z domu ven a volali o pomoc, která naštěstí byla po ruce…Policejní inspektor Novotný odnesl na zádech starou ženu z domu Josefa Tzernicha. Velké zásluhy si vysloužil i majitel cirkusu, pan Mark van Oss, který odpoledne a večer s povozem a koňmi zachránil lidi z nejnebezpečnějších míst a také zásoboval obyvatele uvězněné v jejich domech. V kostele Maří Magdaleny bylo umístěno 14 zachráněných dětí, kterým město v pátek poskytlo jídlo a pití. Přes most u kostela Maří Magdaleny se přelila voda a byl velmi poškozen. Bude naprosto nutná větší oprava, protože by další povodeň nepřežil. “
Autor článku nám tak barvitě vylíčil rozsah zkázy. Domky vyplavené v Růžové ulici náležely většinou barvířům a přimykaly se ke dvorci Růžový dvůr. Jedná se o prostor mezi dnešní Barvířskou ulicí a sportovním stadionem. Povodeň strhla v Hrnčířské ulici celkem čtyři domy. Zničila starý Ovčí můstek na Svárově, který byl nahrazen mostem provizorním a kolem roku 1910 se začal stavět most nový. Na lukách kolem byly hluboké brázdy a odvodňovací kanál u Hrnčířské ulice byl pobořen. Voda zničila vozovku ještě i v Nádražní ulici, takže přivážení a odvážení zásilek bylo na čas znemožněno.

Obrovský rozsah této záplavy přiměl město konečně vyjednávat o regulaci vodního toku. První plány zpracoval diplomovaný inženýr a profesor německého Vysokého učení technického v Praze Friedrich Steiner (1849-1901). Jeho studie vyšla i tiskem a můžete si ji prohlédnout v muzejní knihovně (STEINER, Friedrich: Die Regulirung des Polzenflusses : im Weichbilde von Böhm. Leipa). Se Steinerem spolupracoval geolog profesor dr. Gustav Laube (1839-1923), jako hydrologický specialista vrchní inženýr Böhm, dále inženýr Ulrich Huber z německé techniky a městský sekretář Wenzel Heimrich jako historik vývoje Ploučnice.
V roce 1892 byla založena Společnost pro regulaci Ploučnice, jejímž předsedou se stal Julius Kahl a členy majitelé pozemků dotčených stavbou. Rozsah regulace byl vypracován na základě zkušeností s povodněmi z let 1881 až 1891, kdy protékalo řekou až 75 m³ vody za sekundu, ovšem s upozorněním, že maximální průtok může dosáhnout až 300 m³/s. Celkové náklady měly činit 271 tisíc zlatých, v jižní variantě s hlavním korytem napříč přes Hrnčířskou ulici 252 tisíc zlatých. (In: Česká Lípa město na Ploučnici, s. 386-387).
K realizaci projektu došlo v letech 1910-1915 a bezprostředně po první světové válce pokračovaly ještě úpravy nad svárovským mostem proti toku řeky.

Z nového koryta se dostala voda jen dvakrát – na začátku třicátých let a podruhé v srpnu 2010. Přesto však nedošlo k rozlití řeky přímo uvnitř města, takže historická regulace Českou Lípu zachránila.