Příběhy českolipských hostinců

„Kdo českolipské pivo pije, dobře spí a sto let žije!” (reklamní slogan z roku 1947)

V roce 2011 vydal Jaroslav Panáček a Jiří Kratochvíl poutavou knihu Pohostinná Česká Lípa, která podrobně mapuje historii hostinců v České Lípě. Díky ní si teď můžeme zavzpomínat, kam se chodilo v Lípě na pivo.

Jak dokládá zápis v Dalimilově kronice, pivo bylo v Čechách rozšířeno již ve 14. století. Po celá staletí bylo „tekutým chlebem“ širokých vrstev. Pilo se k snídani, obědu i k večeři a bývalo lékem i lahůdkou. Ve vaření a prodeji piva nebyla ani Česká Lípa výjimkou.

Hostinců bývalo v minulých staletích v našem městě více než dnes. Počet drobných hospůdek a pivnic kolísal v 18. a 19. století mezi 30-40 a doplněn hostinci pro městskou honoraci a hotely s ubytovacími kapacitami dával celkový počet 40-60 pohostinství. V roce 1935 bylo v České Lípě 79 hostinců, hotelů, pivnic, kaváren a výčepů kořalek.

Hostince bývaly odjakživa místem setkávání lidí. Scházely se zde různé stolní, pijácké a zábavné společnosti. Z 1. poloviny 19. století máme například zprávy
o prastarém „Bratrstvu sekery“ (Hackebruderschaft). Název bratrstva neměl nic společného s popíjením „na sekeru“, nýbrž je odvozen od malé sekerky, kterou měl každý příslušník bratrstva nosit u sebe. Bývalo pijanským zábavným zvykem, že se tento odznak, malá stříbrná sekerka, zavěšovala na okraj plného napěněného poháru, kde se houpala a nesměla při pití až na dno spadnout, jinak byla hned pokuta stanovena.  „Sekerníci“ měli svoje řády a odznaky, svoje předpisy pro schůze a pitky: „Z poctivého shromáždění byli vyloučeni všichni, nechť byli jakékoli hodnosti a postavení, kteří byli oddáni nectnostem, opilství, nočnímu povykování, hádkám a všem jiným vášnivostem a zlořádům. Členové bratrstva se mají vynasnažiti všude, ve společnostech, při schůzkách,
při návštěvách chovati se zdvořile, dbáti slušnosti v jednání, vystříhati se všeho, co by rušilo počestný mrav a upřímné chování. Proto se zapovídá výsměch, pomluva druhého, zejména nepřítomného, o kterém nechť se mluví jen slušně, nechť se stará družina o bratra, postiženého nemocí, neštěstím, nechť mu přispívá radou i skutkem, pomáhá a podporuje“.

V hostincích se scházely rovněž četné vzdělávací, tělocvičné, pěvecké spolky. Na počátku 20. století existovala v České Lípě pobočka zábavního spolku Schlaraffia, která se scházela v hostinci Zur Stadt Karlsbad. Nesla název Schlaraffia Polzana, podle německého označení Ploučnice (Polzen). Tomuto spolku se budeme podrobněji věnovat v některém z dalších příběhů.

Aby byla v hospodách vždy dostatečná zásoba zlatavého moku, zastavíme se nyní u práva vařit a čepovat pivo, které měla Česká Lípa už v roce 1381. Měšťanský pivovar se nalézal v zadním traktu radnice do Panské ulice. Ten ale vždy při četných požárech města vyhořel a českolipané tak museli opakovaně žádat o vaření piva ve vrchnostenském pivovaru. První vrchnostenský pivovar je připomínán už v roce 1502 na předhradí českolipského hradu. V roce 1557 postavil svůj pivovar Zikmund Berka z Dubé u Mariánské brány. Po ničivém požáru v roce 1698 nechal Jan z Kounic postavit nový pivovar v dnešní Moskevské ulici, daleko za hradbami města. Ten velmi dobře prosperoval až do konce 19. století, kdy se dědička panství hraběnka Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst rozhodla pivovar odprodat městu. To ho koupilo 12. července 1901 za půl miliónu korun a vytvořilo akciovou společnost. Pivovar byl schopen uvařit ročně
až 27 tisíc hl 10 a 12 piva, které se rozváželo do okolí a až do druhé světové války skvěle prosperoval. Za nacistické okupace dostal pivovar říšského zplnomocněnce, ale vařil pivo dál. V rámci republikové koncentrace výroby piva byl provoz v českolipském pivovaru zastaven v prosinci 1948. Unikátní zařízení pivovaru bylo odvezeno a zničeno. Maskotem pivovaru byl rozesmátý trpaslík s tuplákem piva v každé ruce a vystupujícím z městské brány.

Největší koncentrace hospod byla na náměstí. Přímo v budově radnice byl nejen pivovar, ale i hostinec či lépe řečeno kořalní výčep, o jehož existenci jsou zprávy z let 1682-1835. Sousední dům čp. 2, využíval své strategické polohy také k provozování hostinské živnosti. Přispívaly k tomu i do dnešních dnů zachované výborné sklepy s gotickými portály. Hostinec nesl název „U červeného lva“. V roce 1835 přistavěl majitel R. Gürtler křídlo do dvora, aby tak mohl rozšířit sál, kde se konaly plesy, koncerty i divadelní představení. V létě zde byla v provozu zahradní restaurace a jako jeden z nemnohých hostinců ve městě byl již v roce 1835 vybaven i kulečníkem. Hostinec „U červeného lva“ byl zrušen v roce 1859 a nahrazen poštovním úřadem.

Na pivo českolipské, plzeňské a litoměřické jste si mohli dojít do „Hotelu Lamm“ (Beránek). Vedle stojící budova České pošty nám označuje místo, kde stával již od 16. století jednopatrovým dům hostince „ U černého orla“. Od roku 1686 až do konce 18. století patřil rodině Kellner. V roce 1862 jezdil od tohoto hostince dostavník do Litoměřic: odjezd ve 4.00 hodin ráno, příjezd do Litoměřic asi v 10. 30 hodin. Pouze vedle stojící budova čp. 195 se nám dochovala přibližně v té podobě, jako když v ní býval „Hotel Ross“ (Oř). Nejstarší zpráva o něm, jako o hostinci U černého oře, je z roku 1686. V roce 1835 se o něm hovoří jako
o nejlepším hostinci ve městě, navštěvovaném městkou honorací.  Hostinec měl vlastní omnibus, který jezdil ke každému vlaku pro vzácné hosty. Hotel Ross byl zrušen v roce 1907.

V budově, kde dnes sídlí Městská knihovna, bývala v roce 1870 kavárna „Ring-Café“ V devadesátých letech 19. století se kavárna rozšířila i o výčep piva
a během následujících let změnila mnohokrát svůj název. Na západní straně náměstí býval také hostinec „Beim Plischken“ (U Plischkeho), nazvaný tak podle majitele. Antonín Plischke dostal povolení k provozování hostinské živnosti od vrchnosti již v roce 1821. V roce 1835 se hovoří o tomto hostinci „na městských hradbách“ jako o velmi oblíbeném a chváleném pro dobrý sklep. Hlavně o trzích byl hojně navštěvován, vždyť například českolipské dobytčí trhy trvaly celý týden. Po dvaceti letech existence, v roce 1841, se již hostinec jmenoval „U zeleného jelena“, pravděpodobně podle domovního znamení, které na tomto domě čp. 168 můžeme vidět dodnes.

V příštím zapomenutém příběhu se rozhlédneme dál po městě a navštívíme například vykřičený hostinec „U zeleného vola“, vyhlášený Apollo-Saal, nebo Zámeček, který býval jedním z nejoblíbenějších hostinců ve městě. Víte který českolipský hostinec se jako jediný dochoval v provozu od 17. století
až do dnešních dnů?

A na závěr přinášíme několik pořekadel o pivu a pití:
Očima piva nevypiješ.
Táhněte žíly, dokud jste živy.
Jísti a píti jest půl života, za kamny se váleti celý.
Sklenku píti, zdrávu býti; druhou píti, veselu býti; třetí píti, rozum osvítí! Mnohé však pití všecko zřítí.
Voda nehodí se ani do bot, neřkuli do břicha.
Kde je pivovár, tam netřeba pekaře.
Pijme, co se do nás vejde; však nám život brzy přejde.
 

Jaroslava Vondrová

Literatura:
Panáček, J.;Kratochvíl, J.: Pohostinná Česká Lípa, Česká Lípa 2011
Zíbrt, Čeněk: Řády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných, V Praze 1908
Zíbrt, Čeněk: Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovárech českých, V Praze 1910
Geschichte des Bürgerlichen (früher herrschaftlichen) Bräuhauses und des alten Braurechtes der Stadt Leipa, Leipa 1908