Máchova podoba aneb kam se ten obrázek poděl, Bůh ví…

Mnoho badatelů a  literárních historiků zkoumalo a zkoumá život a dílo básníka K. H. Máchy, spousta jeho obdivovatelů a sběratelů sbírá různá vydání jeho děl a četní výtvarní umělci se snaží zachytit  jeho podobu.
Ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě je uložena sbírka 655 svazků máchovského fondu. Většina publikací je ilustrovaných, mnohé zobrazují i samotného básníka.
Více než 120 knih je vystaveno v expozici Památníku K. K. Máchy v Doksech, každým rokem je výstava obměňována a doplňována o nové přírůstky.

Máchův Máj je nejvydávanější a také nejčastěji ilustrovanou českou knihou. Byl a je výzvou pro výtvarné umělce, typografy, překladatele. I v  současné době je zájem o vydávání Máchova díla,  což ukazují četná bibliofilská vydání.  Máj ilustroval např. František Slabý,  Mikoláš Aleš, Viktor Oliva, František Koubek, Antonín Strnadel,  Karel Štěch, Jan Konůpek, František Kobliha, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Cyril Bouda, Toyen, Jiří Konůpek, Zdeněk Sklenář, Vladimír Komárek, Pavel Forman, Anna Khunová, Jan Souček, Václav Sivko,   Pavel Sukdolák, Ludmila Jandová, Vladimír Suchánek, Jaroslav Šerých, Pavel Piekar, Kristian Kodet, Oldřich Hamera, Miroslav Huptych, Dana Puchnarová.
Poslední jmenovaná malířka, grafička a ilustrátorka Dana Puchnarová uspořádala v roce 2014 v Památníku K. H. Máchy v Doksech výstavu svého cyklu litografií, který po jejím skončení věnovala do sbírek VMG v České Lípě. V roce 2016 vydalo VMG v CL Máj s jejími ilustracemi a s její finanční podporou celého nákladu. Kniha byla slavnostně pokřtěna 1. prosince 2016 v Národním muzeu vodou z Máchova jezera. Je to výjimečný čin, mnoho škol a kulturních institucí obdrželo díky Daně Puchnarové  Máj darem.

K. H. Mácha ovlivnil činnost umělců různých uměleckých oborů. V muzeu máme uloženy nejenom knihy, ale i máchovské busty, pohlednice, obrazy, exlibris, odznaky, mince  či medaile. Návrh medaile Jiřího Prádlera k 150. výročí úmrtí KHM v roce 1986 s vyobrazením básníka jsme obdrželi od soukromého sběratele v loňském roce darem. Část emise dle tohoto návrhu zhotovených medailí jsme získali darem následně po té darem.
Část emise dle tohoto návrhu zhotovených medailí jsme získali darem následně po té. Součástí sbírky jsou i zvukové záznamy uložené na LP nebo CD s recitací Zdeňka Štěpánka, Václava Vosky, Rudolfa Hrušínského a Jiřího Štědroně. Akademická malířka Kateřina Černá obohatila naši sbírku o dvě unikátní loutky, zpodobňující K. H. Máchu a jeho Lori.  Ty jsou také vystaveny v Památníku K. H. Máchy v Doksech.

Vzhled romantického básníka zůstává tajemstvím, protože se nedochovala ani jedna jeho podobizna. Mácha byl popsán jen slovně, jako snědý, vysoký, štíhlý muž s plnovousem a tmavýma uhrančivýma očima.  Snad  právě proto byla jeho postava zahalena množstvím mýtů a zkreslených představ a stala se inspirací pro výtvarníky. Ilustrování básně Máj je stále výzvou,  motivací  a také prestiží.
Mnohé bylo napsáno o jeho podobě, vznikla řada hypotéz a byla vytvořena spousta imaginárních portrétů. Máchovský badatel Miloslav Novotný shrnul v roce 1936 všechna tehdy známá fakta a domnělé podobizny v publikaci „Portrét Karla Hynka Máchy“.

Podle  různých svědectví  lze z tabulky v knize vyčíst, že  měl středně vysokou postavu, podlouhlý obličej s nepříliš hustým vousem, snědou pleť,  modré oči, vysoké čelo, černé anebo tmavě hnědé vlasy sčesané dozadu, pod pravým okem měl jizvu.  Oblečen chodíval do dlouhého světle šedivého pláště s červenou podšívkou oblíbenou červenou čepicí se čtyřhranným dýnkem a vysokými jezdeckými botami.  Když byl na lehko, brával si černou vestu, černý šátek kolem krku, modrý frak a světle šedivé pantalony. Máchův vrstevník, Jan Kaška byl krejčovským tovaryšem a Máchovi ušil jeho pověstný světlešedý plášť s límcem a červenou podšívkou.

Jedním z pramenů  o podobě KHM je jeho cestovní pas, který byl vydán před jeho italskou cestou v r. 1834. Zde  se uvádí, že čtyřiadvacetiletý posluchač práv Ignatz Macha  je vysoké postavy, podlouhlého obličeje, modrých očí, velkých úst, prostředního nosu a hnědých vlasů. (Obrázek 2)
Dalším vodítkem určení jeho podoby  je popis jeho vrstevníků,  autobiografické prvky v jeho tvorbě (Pouť krkonošská, Marinka a Rozbroj světů) a  také  jeho autoportrét, malá kresba, spíše karikatura, zobrazující profil muže z básníkova zápisníku Poznamenání.

V Rozbroji světu Mácha píše: „V hospodu města Hirschberg zasílalo slunce za Pernštejnskou horu zapadající nízkými okny poslední paprlšek svůj, a obráželo se o bledou tvář u okna stojícího jinocha pocestného. Byl to pěkně zrostlý, as dvacetiletý  jinoch, v černý, ač sprostý, předce  čistý šat  oblečený. Tmavé kaštanové vlasy a hustě zarostlá černá brada vyvýšovala bledost vpadlých lící tudy cestujícího cizince, a snědosvětlé oko jeho s nevyslovnou touhou za zapadajícím sluncem hledělo“ .

Přítel Mach popisuje Máchu takto:
"Mácha byl skoro velké postavy, štíhlé, obličej a nos měl podlouhlý, čelo vysoké, vlasy černé, nosil je vpředu delší, vzadu nakrátko ostříhané a na stranu přičesané. Oči měl tmavomodré, pohled zasmutnělý. K tomu poněkud snědá plet jeho dávala obraz jinocha jímavého a sličného. Vzezření jeho jevilo jakýsi vnitřní bol. Nenosil vousů, přes ale to byl zjev muže již nad svou mladost vyvinutého, silného a rázného. Na čelisti pod pravým okem měl podlouhlou jizvu dosti značnou, jak mi vypravoval, od pádu se zvonu, když jako chlapec na věži u sv. Petra pomáhal zvonit. Vylezl na lopatku zvonu a spadnuv odsud poranil se."

V kapli v Miletíně v Podkrkonoší se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. O ní tvrdil Josef Petera Třebitošťský, že je nejvěrnější podobou Karla Hynka Máchy. Mohl to posoudit, protože byl Máchovým spolužákem na filozofické fakultě v Praze.
K. H. Mácha při své Krkonošské pouti ( viz. Máchovy zápisky z let 1833 - 34), svého přítele Josefa Peteru
v Třebihošti navštívil na jeho statku č. 52, kde s ním na zahradě probděl krásnou letní noc.
Potíže s Máchovým portrétem nastaly již v roce 1858, když  májovci sháněli pro Almanach Máj Máchův portrét. Tenkrát se využilo domněnky, že Mácha měl  stát  modelem malíři Františku Maškovi, který namaloval na Valdštejně u Turnova Sv. Jana Křtitele. (obrázek 4) Josef Uman pak dle této předlohy namaloval portrét KHM. (obrázek 5)

Podle Umanovy kopie pak vznikla litografie Josefa Farského (1826-1889) v almanachu Máj na rok 1858. Portrét byl reprodukován v podobě zhotovené Farského litografickou dílnou, ale po letech byla Máchova podoba zpochybňována. Litografie J. Farského je dodnes nejčastěji reprodukována jako nejpravděpodobněji Máchova podobizna. (obrázek 6)
Dle portrétu Josefa Umana maluje také portrét František Šír. (obrázek 7)
Máchovský badatel Jaromír Wagner (1933-1995)  vyvrací mýtus Máchovy „valdštejnské" podobizny, pokračuje v rehabilitaci jedné z dříve zavržených podobizen Máchových a vyslovuje domněnku, že Quastův obraz může být skutečně podobiznou Máchovou. (obrázek 8)
Máchova Lori  měla po létech vyslovit, že Máchu dobře namaloval jenom Quast,  kam se ten obrázek poděl, to Bůh ví. Měla na mysli akvarel, o kterém se domníváme, že je hledaným portrétem?
Podobizna, jejímž autorem je malíř Jan Zachariáš Quast, skutečně existovala. Byla objevena na přelomu 19. a 20. století v jedné rodině v  Soběslavi  a zakoupena v roce 1906 obchodníkem s obrazy p. Roubíčkem, od něho  později obrázek kupuje F. A. Borovský.  Ke 100 letům výročí Máchova narození  vydává František Řivnáč útlou publikaci  Jaroslava Kampera „Máchovy portréty“ a spolu s ní  i  zmiňovaný portrét.

Bohužel se  ztratil  ve 40. letech minulého století,  kdy obrázek byl, dle slov příbuzných F. A. Borovského, zapůjčen na výstavu Quastovy tvorby.  Nalezne se originál  ztracené podobizny muže s modrýma očima a uhrančivým pohledem?

Profesor Emanuel Vlček,   antropolog světového jména, proslavený zejména výzkumem ostatků historických osobností slova Máchovy Lori nevyvrací. Sděluje v roce 1986  máchologovi Jaromíru Wágnerovi, že Quastův akvarel  charakteristiku dinárského muže představuje a že je možné ho jako portrét akceptovat.

Ke srovnání napomohl tvar Máchovy lebky a obličeje. Antropolog mohl číst nejen z odlitku lebky, ale vycházel i ze svědectví Máchových současníků. Je prokázáno, že básník byl dinárského typu, podlouhlého obličeje. Tvar lebky toto svědectví potvrzuje, říká profesor Vlček. Dinár je horský typ, kostnatý, vyšší, tmavý, astenický. Známe i výšku. Mácha měřil 175 cm. Při rekonstrukci obličeje pomohly i autentické zprávy o Máchově poranění.  Máchova časná smrt a nepochopení ze strany jeho současníků vytvářejí legendu o slabém a zneuznaném básníkovi. O blouznivém muži bez síly, bez života. Avšak opak je pravdou. Mácha byl vysoký, měl atletickou postavu. Svých fyzických schopností také využíval, což dosvědčují známé toulky po českých hradech i jeho letní cesta do Itálie. Nebyl tedy křehkým typem básníka, ale vitální a energický muž.

Sochař Milan Knobloch podle výsledků vědeckého zkoumání vytvořil v roce 1986 Máchovu bustu. Básník má na ní vlasy sčesány napravo, zpola zakrývají krásně klenuté čelo. I tento detail zřejmě odpovídá skutečnosti ji. Máchův bratr Michal zanechal toto svědectví: Vlasy měl hozené vpravo, loknou si kryl jizvu. (obrázek 28)
Většina badatelů zabývajících se všemi Máchovými portréty včetně E. Vlčka je srovnávala s Máchovou vlastní karikaturou na deskách jeho Poznamenání. A kupodivu téměř vždy byly nalézány shody.  (obrázek 9)    
Josef Hübsch (1861-1933) byl redaktorem časopisu Božetěch a malířem. Jeho vyobrazení K. H. Máchy zdobí vydání básně Máj vydané v Třebíči na Moravě u Jindřicha Lorenze v roce 1896. (obrázek 10)
Ilustrace  knih K. H. Máchy jsou spojeny s mnoha jmény našich výtvarných umělců. Nejznámější a nejvíce  hodnoceny bývají obvykle ilustrace  a podobizny J. Zrzavého. (obrázek 11)
Za klasického máchovského ilustrátora bývá považován také M. Aleš. (obrázek 12)
Známé jsou vyobrazení básníka od Viktora Olivy, Františka Slabého, Cyrila Boudy, Karla Svolinského, Františka Kysely či Maxe Švabinského. (obrázek 13-18)
Mezi další umělce, kteří své představy o podobě Máchy vložili do svých kreseb, patřil František Koubek, Karel Štika, Josef Šíma, Zdeněk Máčel, Jiří a Milada Mikulovi, Miloslav Troupa, Mikuláš Galanda, Josef Kábrt.
Slovinský výtvarník Miha Maleš zobrazil K. H. Máchu ve vydání básně Máj, přeložené do slovinštiny a vydané v Ljubljani v roce 1939. (obrázek 27)
Jedním z malířů, kteří se celý život zabývali a nechali se inspirovat K. H. Máchou, byl i Zdeněk Sklenář a Antonín Strnadel. (obrázek 29-31)Velmi imaginárně  namalovala K.H. Máchu  L. Jiřincová. (obrázek 32)
Mladoboleslavský výtvarník Luděk Maňásek zobrazil K.H. Máchu ve vydání Máje z roku 2004. (obrázek 33)

Máj byl mnohdy prubířským kamenem ilustračního a typografického umění a to nejenom v počátcích české bibliofilie.  To, že je i v současné době zájem o vydávání Máchova díla a že je Máj inspirací a výzvou k ilustrování Máje i pro současné umělce, ukazují jeho četná bibliofilská vydání u nás i ve světě. Od roku 1836 tak spatřilo světlo světa přibližně 367 různých vydání tohoto literárního skvostu.

Bc. Jana Fridrichová

Zdroje:

KHM 1810-2010: Dvě století české kultury s Máchou: katalog k výstavě v Letohrádku Hvězda 29. června - 31. října 2010 (2010).
Mácha, Karel Hynek. Máj: básně: obrazy ze života mého: rozbroj světu. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1980.
Mácha, Karel Hynek. Denník na cestě do Itálie; Dramatické zlomky; Fragmenty; Poznamenání. Praha: Erna Janská, 1927. Spisy K. H. Máchy; Sv. 9. Hyperion.
Novotný, Miloslav. Portret Karla Hynka Máchy. Praha: Družstevní práce, 1936. 55 s. Česká galerie; Sv. 19.
Panáček, Josef a Wágner, Jaromír. Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje. 2., přeprac. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1990.