Podmerfánek, čertovy kuličky, pumprďák aneb Houbařské atlasy z muzejní knihovny

Co Čech, to houbař? Houbaření je specifický fenomén naší republiky a podle statistik lesního hospodářství vyplývá, že jsou Češi zřejmě nejvášnivějšími houbaři na světě. Ze statistik vyplývá, že přes sedmdesát procent obyvatel České republiky alespoň jednou ročně vyrazí na houby a asi jedna pětina se považuje
za vášnivé houbaře a každá domácnost v ČR nasbírá ročně v průměru 6 kg hub.

K houbaření je však třeba bohatých zkušeností a vědomostí. K jejich šíření a houbařské osvětě přispěly roky pečlivé práce mykologů amatérů i profesionálů.
Své usilovné a systematické snažení dále šířily přednáškami, výstavami, články a houbařskými publikacemi.

Proč lidé houbaří? Je několik hlavních důvodů, které se u každého různě kombinují. Relaxace, pohyb, společenská záležitost, snaha poznávat přírodu
a vzdělávat se, vášeň hledání hub, estetika hub, gastronomický a jiný užitek nasbíraných hub. Lidé vnímají houbaření jako odpočinek, kdy se dostanou mimo své domovy – nejčastěji do lesa.
O hlubokém vztahu českých houbařů k houbám svědčí také množství lidových názvů. K oficiálnímu názvu tak existuje většinou i několik desítek místních variant.
Tak například křemenáč si vysloužil pojmenování jako sirka, turek, bolševik, havíř, voják a na Domažlicku krásný název výpravčí.
Bedle se někde říká biskupská čepice a na Hané palozor.
Klouzkům zase loupáček, sosnůvka, verpánek a na Pelhřimovsku podmerfánek.
Čirůvka havelka je známá pod názvy černá housátka, skřípalka, ferdíček či vrzavka.
Muchomůrce růžovce, známému masáku, se také říká bečvářek, márinka nebo masařka.
Pýchavkám se přezdívá čertovy kuličky, bejčí pytlík, cikánský tabák, psí kule, kozí sýr či vraní hovno.
Hlívě ústřičné ušatec.
Holubinka smrdutá je pumprďák.
Václavka je fafrlinka, podzimka, kolopěnka.
Lidové názvy hub nám mnohdy napoví, kde je hledat (poddoubák, osikáč, topolovka), kdy je hledat (májovka, václavka, podzimka) a jak nám budou chutnat (hořčák, štípák, medovka, skořičník).
Po stopách lidových pojmenování se vydal v první polovině minulého století významný mykolog Svatopluk Šebek. Ve svém díle Slovník lidových názvů hub
se mu podařilo shromáždit k 155 druhům hub více než tisícovku lidových názvů.

Mykologická literatura je v muzejní knihovně velmi četná. V našich sbírkách je 186 knih s houbařskou tématikou.
Nejstarší kniha, která se zmiňuje o houbách je Mattioliho Herbář z roku 1562.
V Herbáři aneb Bylináři P. A. Mattioliho z r. 1562 můžeme číst:
„Houby vesměs nejsou ani byliny, ani koření, ani květ, ani semeno, nýbrž sama pouhá zbytečná vlhkost země, stromů, shnilého dříví a jiných věcí. Proto také nevelmi dlouho trvají a v sedmi dnech se rodí i zase hynou a mizejí. Nejvíce a nejspíše pak vyrážejí a vyrůstají ze země, když má hřmíti a pršeti (…) Celkem vzato nemají v lékařství žádného užitku (…), nýbrž toliko nadýmají a zastuzují tělo a dělají mnoho nečistých a lepkavých šlemů a vlhkostí (...)
Jest pak nejlepší a nejbezpečnější rada ta, kdo chce své zdraví zachovati a jest mu milejší nežli jaké lahůdky a pamlsky, aby se ode všech hub varoval.“ (čtvrtá kniha Herbáře, kap. LXVII)
Dále jsou tu knihy z 2. pol. 19. století od německých autorů.
Počátek dvacátého století znamenal pro mykologii období velkého rozmachu.
Nejznámější český mykolog František Smotlacha (1884–1956) zakládá Časopis československých houbařů a v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Jeho Atlas hub jedlých a nejedlých je první mykologická publikace, kde jsou barevné fotografie hub.
A jak sám říká: „Vyzkoušel jsem pečlivě jedlost u tisíce sedmi set druhů hub.“
Jeho syn Miroslav byl jednatelem České mykologické společnosti, již jeho otec založil. Také Miroslav napsal významnou mykologickou práci, Smotlachův atlas hub. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec.
Dalším významným mykologem byl profesor Josef Velenovský (1848–1959), od roku 1924 do roku 1931 byl redaktorem prvního českého vědeckého časopisu Mykologie. V muzejní knihovně máme jeho České houby z roku 1920.
Žák Velenovského, Albert Pilát (1903–1974) nastoupil v roce 1930 do Národního muzea a ujal se tehdy skrovných mykologických herbářů, které začal rozšiřovat. Velmi oblíbené byly jeho atlasy, které vydával s malířem Otto Ušákem (1892–1957).

Mnohá vydání mykologické literatury stále rozšiřují vzdělanost houbařské veřejnosti. Obsahují vysoce odborné články i praktické poznatky vzdělaných mykologů i houbařů amatérů. Radí nám, jak houby poznávat a připravovat je v kuchyni a využívat jejich léčivých vlastností. Vše podtrhuje rozmanité zobrazování hub v mykologických publikacích (kresby, rytiny, akvarely, fotografie), protože houby jsou úžasnými výtvarnými objekty.

K houbařské osvětě přispěla v letošním roce i muzejní botanička Ing. Marta Knauerová, která pro vás ve spolupráci se zkušeným mykologem Mgr. Martinem Křížem připravila projekt Fotografický průvodce světem hub. Jde o soubor mykologických fotogalerií, sestavených z rozsáhlého archivu, bohužel již zesnulého, dlouholetého externího spolupracovníka našeho vlastivědného muzea, mykologa Josefa Slavíčka a jeho životní přítelkyně, paní Libuše Urubové. Snímky byly pořízeny na přírodních lokalitách Libereckého kraje. Mohou Vám posloužit nejen jako malý klíč k jejich určování, ale také  pro seznámení s druhy, s kterými jste se sami dosud v přírodě nesetkali. V této spolupráci vydali rovněž z tohoto výše jmenovaného archivu také knižní publikaci nazvanou Atlas hub, průvodce českou přírodou, která vyšla  v loňském roce v nakladatelství Edika.
Pokud chcete nahlédnout i do světa rostlin, nechte se zlákat a přijměte pozvání na celoroční botanickou procházku Ing. Marty Knauerové, která pro Vás od jara mapuje cyklostezku Varhany a Singltrek, vedoucí pod českolipským Špičákem. Na stránkách muzea se tak můžete pokochat nejen galerií rostlin, stromů, keřů a hub, ale také nepořádků zachycených během mapování těchto přírodních, nejen cyklistických tras.

Fotografický průvodce světem hub

Botanické putování cyklostezkami Českolipska

Na závěr přinášíme recept z knihy Myslivcova kuchařka -  kuchařské recepty sebrané myslivcem Juliem Röslerem z Lindavy. Kniha je v prodeji v našem muzeu.

Jehněčí maso s houbami

Jehněčí maso se uvaří, potom ho vlož do kastrolu, přilij dobrou hovězí polévku a trochu vína, nech to vařit a pak to zahusti, uvař houby v hovězí polévce a potom tu polévku použij, houby několikrát propláchni v horké vodě, aby se z nich vymyl písek, orestuj je na másle, zelené petrželi a žemlové strouhance, potom přidej smetanu, polévku z hub, nech to povařit a pak nalij na jehněčí maso. Maso je dobré také se zeleným hráškem, jak čas dovolí.

Bc. Jaroslava Vondrová