Příběh zapomenutého fotografa

Kdybych šla do ulic a dala Vám anketní otázku: víte, kdo byl Wilhelm Horn a kde zanechal v České Lípě stopy, dokázali byste mi odpovědět? Jsem si téměř jistá, že správných odpovědí by bylo velmi málo. Průkopníka fotografování v Evropě zná v dnešní době jenom hrstka odborníků.
Wilhelm Horn se narodil 10. dubna 1809 na českolipském předměstí zvaném Víska v rodině mistra hodináře. Ve škole dobře prospíval, rodiče mu umožnili vystudovat zdejší gymnázium. I když rád maloval a měl talent, přesto nakonec vystudoval ve Vídni polytechniku. Po studiích pracoval jako úředník u různých stavebních firem v různých městech monarchie a postupně se vypracoval na přednostu účtárny krajského stavebního úřadu.
V roce 1839 byl zveřejněn a popsán vynález Louis Jacque Mandé Daguerra nazvaný po něm daguerrotypie. Tento předchůdce fotografování, pro které má čeština poetická označení světlokres, světloobraz, světlopis nebo oblesk, umožnil zákazníkovi nechat si zhotovit vlastní portrét či jiný obrázek nikoliv nakreslený ale nasnímaný světlem. Daguerrotypista vystavil vyleštěnou postříbřenou měděnou destičku účinku jódových par, kterou v kazetě zasunul
do daguerrotypického přístroje a několik minut exponoval. Poté potmě přemístil kazetu do vyvolávacího přístroje, ve kterém se účinkem rtuťových par vykresloval obraz. Tento proces sledoval otvorem zastřeným červeným sklem a ve správnou chvíli musel destičku vyjmout a vložit do horkého roztoku z kuchyňské soli. Po zaschnutí ji s hotovým snímkem zasklil: materiál byl velmi citlivý a sebemenší dotek by ji zničil. I když byla tato metoda velmi drahá, pro portrétovaného nepohodlná (doba expozice  trvala několik minut), pro daguerrotypistu nebezpečná (byl vystaven účinku rtuťových par) a nasnímaný obrázek se nedal rozmnožit, lidé tento objev nadšeně přijali.
Toto „čarodějné téměř malování“ zaujalo Wilhelma Horna natolik, že se jím začal intenzivně zabývat. Předností byly jeho technické znalosti a umělecký cit. Přesto, jak sám napsal, aby se toto řemeslo bezchybně naučil, vyhotovil cca 1300 snímků.
Nebyl sám, kdo kouzlu „zrcátek obdařených pamětí“ propadl. Poté, co se expozice trvající 15-20 minut snížila na několik sekund a snímek byl hotov za pět minut, kočovali dageurrotypisté mezi městy a nabízeli svoje služby. Horn se této zálibě mohl věnovat pouze ve volném čase. Proto si založil ateliér, první v Čechách, ve kterém začal tyto služby nabízet. Byl otevřen 1. října 1841 v Praze na zahradě domu u Zlatého beránka na tehdejším Koňském trhu.
 A není to jediné prvenství našeho rodáka, které je zapsáno do historie fotografování. Ve stejném měsíci byly jeho portréty vystaveny v „uměleckém závodě Borrosch a André“, což byla vůbec první výstava daguerrotypie v Praze představená široké veřejnosti. Její ohlas byl veliký, líbila se lidem, příznivě ji přijala
i kritika. Horn v následujících 24 letech vystřídal v Praze, ale také v Karlových Varech, několik míst, ve kterých si založil ateliéry.
Zlomovým se pro něj stal rok 1854, kdy odešel ze státních služeb a začal se plně věnovat podnikání. Založil proslulý Skleněný salón u Prašné brány a začal podnikat ve dvou oborech, které mu opět vynesly prvenství: stal se vydavatelem a redaktorem čtrnáctideníku Photographisches Journal a otevřel si obchod
s fotografickými potřebami.
Německy psaný časopis vycházel u nakladatele Otto Spamera v Lipsku a byl prvním takto zaměřeným v Evropě. Odborné články popisovaly vývoj a technické novinky ve fotografování, zprávy informovaly o chystaných nebo probíhajících fotografických výstavách v různých zemích světa.
Inzertní část časopisu nabízela ceníky Hornova obchodu s fotografickými potřebami. V srpnu roku 1854 vyšel v tomto časopise  první ceník fotopotřeb v Čechách. Nabídka byla pestrá: od chemikálií a potřeb do temné komory, až po objektivy a aparáty různých firem (zajímavá byla nabídka objektivu firmy
„W. Horn“). Objednávky přicházely z Varšavy, Moskvy, Petrohradu, Bukurešti, Paříže, Mnichova.
Hornovi se přičítají ještě dvě prvenství: to první je smuteční a druhé majestátní. K nejstarším fotografickým námětům patřily pohřební průvody: Hornovy snímky jsou prvními tohoto typu u nás. Ze slavných zemřelých fotografoval např. polního maršála Alfréda Windischgrätze v březnu roku 1862. Majestátní prvenství uskutečnil v roce 1857, kdy pro Dvorskou a státní tiskárnu ve Vídni zhotovil fotografie českých korunovačních klenotů. Pro nás muzejníky je zajímavý i tento údaj: v roce 1902 byl ve sbírkovém fondu dnešního Uměleckoprůmyslového muzea zaevidován první fotografický obraz, daguerrotypie mladé ženy z ateliéru Wilhelma Horna.
Dobře vedený obchod i vysoká odborná úroveň časopisu vypovídá o Hornově obchodním nadání a vášni k fotografickému řemeslu. Proč v červnu 1865 zrušil vydávání časopisu, zanechal obchodování a opustil Prahu, nevíme. Přestěhoval se do České Lípy do domu, který stál na rohu ulic Děčínské a Pod Holým vrchem. Později vedle něj nechal jeho syn Camillo postavit pět secesních domů. Hornův rohový dům už nenajdeme, byl zbourán spolu s jedním domem jeho syna. V našem městě žil jako vážený občan, stále se věnoval fotografování a měl zájem i o nové směry, které se v tomto oboru vyvíjely. Zemřel
před 130 lety 15. října 1891. Je pochován na českolipském hřbitově.
Fotografování, v minulosti jen pro ty, kteří dokázali skloubit citlivé vnímání s technickým umem, dnes tak snadné a všem dostupné, prošlo závratným vývojem. Na začátku bylo venkovní focení s dlouhou expozicí, při kterém se zákazník nemohl pohnout, neboť by byl rozmazaný. Při mokrém procesu si musel fotograf nosit příruční laboratoř a temnou komoru. Trpělivá mravenčí práce z fotografování zmizela. Dostupnost, kterou známe dnes, o tom si mohl Wilhelm Horn nechat jenom zdát. Avšak chceme-li mít krásnou fotografii, která jen s malými úpravami ve fotoshopu zaujme, k tomu je talent potřeba, na tom se nic nezměnilo.

Magdalena Pujmanová

Literatura:
Skopec, Rudolf: Dějiny fotografie v obrazech od nejstarších dob k dnešku. Praha, Orbis, 1962.
Birgus, Vladimír-Scheufler, Pavel: Česká fotografie v datech 1839-2019. Praha, Grada Publishing, 2021.
Scheifler, P.: Vilém Horn – průkopník fotografie. Česká lípa, Okresní vlastivědné museum, 1981