HUGO SALUS - exponát měsíce března

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HUGO SALUS   (3. srpna 1866, Česká Lípa – 4. února 1929, Praha)

ČESKOLIPSKÝ RODÁK – SPISOVATEL – BÁSNÍK – LÉKAŘ

„Své první dětství jsem prožil v severočeském městečku České Lípě, kde jsem se narodil
3. srpna 1866, tři roky po svém bratrovi. Tam jsme my děti pobíhaly od rána do večera po ulici, tam jsme navštěvovaly po ukončení obecné školy klášterní gymnázium, kde nás vyučovali vynikající augustiniáni a světští učitelé, kteří měli pro nás děti skutečné pochopení
a na které dodnes vděčně vzpomínám…“
Hugo Salus se narodil v České Lípě do rodiny zvěrolékaře Moritze Saluse a Terezy, rozené Kafkové z Roudnice. Dle inzertních oznámení v českolipských novinách o ordinačních hodinách můžeme zmapovat jeho bydliště v českolipském židovském ghettu. Podle dnešního číslování bydlel v ulici U synagogy čp. 699 a v Jiráskově ulici čp. 636 – a to by měl být rodný dům Huga Saluse. Studoval na gymnáziu v našem klášteře, maturoval v Litoměřicích.
Básně začal uveřejňovat již za svých pražských studií medicíny. Brzy se začlenil do pražského kulturního života. Přátelil se s mnoha českými umělci. Jaroslavu Vrchlickému, který také překládal jeho básně v časopisech Lumír a Zlatá Praha věnoval  báseň „Die Gewappneten“ (Ve zbroji), ve které apeluje na sbližování Čechů a Němců a roli básníků obou národů při překonávání vzájemných rozporů.

V literatuře je představitelem pražského novoromantismu, proslul zejména jako lyrik opěvující krásy přírody, přátelství, lásku. Inspiraci čerpal také z Prahy, z pověstí a legend, hlavně antických či biblických. Psal ale také povídky, novely, dramata, divadelní hry a pohádky.
Ve svých básních Heimat (Domov), Leipaer Sprüchel (Lipská úsloví) a v povídce
Der Heimatstein (Kámen domova) z roku 1915 vzpomíná na rodné město.

Od roku 1925 vystupoval pravidelně v německém vysílání Československého rozhlasu, aby zde přednášel své překlady české poezie a pomáhal tak tlumočit odkaz české duchovní kultury cizině i Němcům v pohraničí.
Saluse znali čtenáři v mnoha zemích, jeho básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, dokonce i do japonštiny a vycházely ve velkých nákladech.
Hugo Salus byl ve své době velmi populární, ceněný a uznávaný nejen jako literát, ale také jako znamenitý lékař  (gynekolog) a známá osobnost pražského kulturního života.

„Málokdo v Praze měl takovou popularitu jako tento hezký člověk, bledý a zajímavý, vysoký a štíhlý, přesně takový, jak si lidé ještě dnes rádi představují básníka. Jeho ušlechtilou smělou tvář rámoval dlouhý, temně plavý básnický vous, a kdykoliv Salus strhl svůj velký širák a zeširoka se jím rozmáchl, vousy se mu plavně rozevlály.“ (Max Brod: Život plný bojů, Praha 1966)

„Když zemřel německý básník Hugo Salus, truchlila nad jeho smrtí velmi upřímně a dojatě i literární veřejnost česká, neboť v zesnulém odešel hluboký umělec a jemný člověk, jenž neskonale miloval Prahu, jenž ctil českou kulturu, byl okouzlen českou hudbou a měl své přátele mezi českými literáty i mezi českými čtenáři, kteří rádi podléhali kouzlu básnického jeho díla.“ (Žofie Pohorecká)

Bc. Jaroslava Vondrová