Pyrit - exponát měsíce června

Pyrit – minerál roku 2023
-------------------------------------------------------------------

Mezinárodní mineralogická asociace, prostřednictvím komise pro rudní mineralogii, vyhlásila pyrit minerálem roku 2023.

Pyrit je nejběžnějším sulfidem vyskytujícím se v přírodě. Nachází se téměř ve všech horninách, ale nejvíce je zastoupen v přeměněných, ale i nepřeměněných sedimentech, kde nejčastěji vzniká rozkladem organických zbytků. Vyskytuje se např. v kyzových břidlicích, v grafitických vrstvách, často ve vápencích, rašeliništích atd.  Lidé a hlavně pak děti, ho rádi sbírají v uhlí, kde ho pojmenovávají jako kočičí zlato, ale to je chybný název, kterým má být správně označován biotit (tmavá slída).

Název tohoto minerálu je odvozen od řeckého slova pyrftes. To v překladu znamená jiskřivý, jelikož tento minerál při křesání s ocelí jiskří. Minerál je mosazně žlutý s šedým odstínem, na čerstvém lomu je zlatožlutý. Občas na povrchu nabíhá do modré, zelené a červené barvy. Lesk je kovový a vryp má hnědý až černý. Převážně ho nacházíme jako zrnitý, kusový, výjimečně je stébelnatě paprsčitý. Pokud vytváří krystaly, tak nejčastěji v podobě rýhované krychle. Tvoří i osmistěny, dvanáctistěny a také i zdvojčatění až do prorostlic tzv. železného kříže. Snadno oxiduje a mění se tak v různé sírany, např. sádrovec nebo oxidy železa, např. limonit.

Pyrit znali již starověcí Egypťané a využívali ho k výrobě šperků. Ve středověku sloužil i jako ochranný talisman. Inkové ho pravděpodobně používali v podobě desek, kterými nahrazovali zrcadla. Zajímavostí jsou tzv. pyritová slunce. Jedná se o radiálně paprsčité agregáty, vytvářející konkrece v uhelných slojích v USA. Pyrit v tomto případě vykrystalizoval díky tlaku a ovlivněn vnějšími podmínkami vytvořil radiálně paprsčitá slunce.

O pyritu můžeme hovořit i jako o drahém kameni určeném k ozdobným účelům. Nejčastěji se brousí, kdy jeho kovový lesk ještě více vynikne. Dříve se brousil i u nás v České republice, konkrétně v Turnově, kdy se sem dopravovaly italské a řecké pyrity a následně prodávaly do zahraničí. Dnes už se tento minerál u nás nebrousí. Přesto se stále v rámci obchodu s kameny a šperky z tohoto minerálu vyrábí. Dnes můžeme také vidět čím dál častěji rozříznuté pyritizované schránky fosilií, nejčastěji amonitů.

V minulosti byly pyritové žíly a kyzy těženy, nejvíce pro výrobu tzv. vitriolu, tedy kyseliny sírové pro chemický průmysl. Tento nerost je hlavní sirnou rudou železa, tedy využívá se pro jeho výrobu. Zároveň často bývá s malými stopovými podíly niklu, stříbra, zlata, kobaltu, mědi, ad., a proto je i cennou surovinou, ze které tyto vzácné prvky získáváme. 

V Čechách bychom ho našli např. na Plzeňsku, v kamenouhelné pánvi na Kladensku nebo Sokolovsku, v rašeliništi u Františkových Lázní, v grafitech u Velké Tresné, v rudních žilách u Příbrami, Kutné Hoře, Jílovém, kyzové polohy u Chvaletic a Chrudimi, ve Zlatých Horách a vzácně vytváří i krystalické kůry v karlovarských horkých pramenech. V Libereckém kraji byl těžen např. pro výrobu vitriolu v Kryštofově Údolí, nachází se v podobě drobných, několik milimetrů velkých krychliček ve vápencích na Ještědu, nebo vtroušeně spolu s dalšími rudními minerály na Panenské Hůrce.

Petr Mužák