Poklady z Panenské Hůrky

Poklady z Panenské Hůrky

Jako bonusový příběh zakončující sérii Pokladů z depozitáře (tedy tu mineralogickou) bude malinko jiný. Dovolil jsem si vybrat hned několik druhů najednou a to z lokality, která má bohatou, dnes již historickou, hornickou tradici. Lokalita Panenské Hůrky leží blízko Bílého Kostela nad Nisou, ale stále ještě na Ještědském hřbetu. Tuto osadu založili sami horníci, a proto přitahuje pozornost nejednoho sběratele minerálů i v současnosti.

První počátky dolování spadají až k 13. století a zánik dolů můžeme označit až mezníkem roku 1773, kdy tehdejší majitel panství Kryštof Kristián Clam-Gallas povolal c. k. horního hofmistra Josefa Jana Čapka z Kutné Hory, aby ověřil stará důlní díla na Panenské Hůrce. Ten konstatoval, že doly jsou již netěžitelné a další těžbu nedoporučil.

Historie ložiska má mnoho zápletek a byla již dávno publikována v několika periodikách a určitě byste ji dohledali i na internetu, ale vás přinejmenším zajímá, co se vlastně zde těžilo, a co se zde dá ještě dnes najít. Vlastní ložisko je uloženo v komplexu metamorfovaných hornin, jako jsou fylity, kvarcitické fylity a metadroby. Tyto prastaré horniny z dob prvohor mají mezi plochami břidličnatosti vložky křemenných žil a tyto žíly obsahují polymetalické zrudnění formace Cu-Pb-Zn. Tato formace je součástí daleko většího rudního revíru širšího okolí Chrastavy a na Panenské Hůrce se těžily nerosty obsahující konkrétní prvky olova a zinku.

Nejběžnějším minerálem, který se zde vyskytuje, je křemen. Ten je jemnozrnný, všesměrně orientovaný, občas vytvářející i drobné krystalické agregáty do velikosti 1 cm. Občas na něm najdeme okrové povlaky oxihydroxidů železa, jinak je spíše bílé nebo šedé barvy.

Polymetalickou mineralizaci zastupuje hned několik nerostů. Tím hlavním minerálem je galenit. Ten vytváří nejčastěji zrnité agregáty, případně i shluky zrn i několika centimetrů velkých s typickou krychlovou štěpností. Při zvětrávání v oxidační zóně se mění na cerusit a kromě toho zde byl detekován i pyromorfit (ale ten byl určen pouze mikroskopem). Z dalších, hojně se vyskytujících je sfalerit. Ten vytváří shluky hnědočervených zrnek. Občas tvoří výplň dutin spolu s křemenem.

Galenit také doprovází chalkopyrit a pyrit. Oba nejčastěji v podobě vtroušených zrn, výjimečně tvoří žilky. Rozpoznají se od sebe pouhým okem. Chalkopyrit je mosazně žluté barvy s pestře nabíhajícími odstíny až do zelené. Pyrit takto výrazný není.

Kromě těchto minerálů zde najdeme tzv. supergenní minerály, vázané na chalkopyrit, který obsahuje měď. Proto zde vznikají jako sekundární zelený malachit a modrý azurit. K jejich poznání je zapotřebí mikroskop, který odhalí, že i tyto na první pohled pouhé povlaky, mají svoji krystalickou podobu.

Ložisko bylo předmětem zájmu hlavně pro svůj potenciál minerálů obsahující olovo a to zejména v 15. století. Tam, kde je olovo a minerál galenit, se může vyskytovat i stříbro. Mnohokrát bylo několik pokusů a záměn, kdy galenit byl považován za hlavní stříbronosný minerál, ale na tomto ložisku se hojně vyskytoval jiný nerost obsahující stříbro. Tetraedrit, který vytvářel šedočerná zrna nebo krátké žilky.

Dnes je ložisko zcela zlikvidované, stará důlní díla jsou z větší části sesutá, pouze je udržována vodárenská štola, ale v okolí se nachází celá řada starých hald, na kterých se dají výše zmiňované minerály hledat a opravdu se odtud ještě dostávají na světlo velice pěkné ukázky všech minerálů, které byly jmenovány. Řekl bych, že z mineralogického hlediska je tato lokalita v rámci Ještědského hřbetu nejperspektivnější.  

V expozici se můžete pokochat několika poklady, které byly novodobě objeveny v Panenské Hůrce a představují zajímavý dokumentační soubor minerálů geologicky pestrého Ještědského hřbetu.

Petr Mužák