Archeologické pracoviště - Tiskové zprávy

 

Tisková zpráva  27. 3. 2017:

V českolipském vlastivědném muzeu je nově vystavena vzácná keltská mince

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě získalo na podzim 2016 od nálezce pana Milana Bartoníčka z Markvartic stříbrnou keltskou minci, kterou si budou moci návštěvníci prohlédnout v regionální historické expozici na hlavní budově muzea od 1. dubna 2017. Nález je mimořádný z několika důvodů. Jedná se o vzácný typ keltské mince vyšší nominální hodnoty, nazývané kvinár, která nebyla vyražena v Čechách, nýbrž ve vzdálené Galii, tedy na území dnešní Francie.

Podle určení specialisty na keltské a antické mince, ji dal razit ve druhé polovině 1. století př. Kr. jeden z galských vládců. Neznáme sice odpověď na otázku, kdy se mince dostala do Čech, ale z širšího kontextu můžeme předpokládat, že se tak stalo někdy v době římské. Kromě samotné mince je neméně významné i místo nálezu na okraji obce Markvartice, tedy v hornaté oblasti severu Čech, odkud ze širokého okolí žádný podobný nález neznáme. Krajina v té době ale liduprázdná nebyla. Záhadou ovšem zůstává, kdo v krajině mezi Děčínem, Českou Lípou a Libercem v té době vlastně žil – Keltové, nebo Germáni? Kdyby se podařilo v místě objevu zjistit další archeologické artefakty – například zlomky keramiky, nebo jiné předměty, mohl by osamocený nález mince nabýt ještě mnohem zajímavějších souvislostí.

 

Tisková zpráva  23. 2. 2016:

Ruka středověké hrnčířky v Archeologickém muzeu

Expozici Archeologického muzea Šatlava (pobočky Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě) věnovanou dějinám České Lípy obohatil zajímavý předmět, který pochází z rozsáhlého archeologického výzkumu v tzv. hrnčířské čtvrti. Českolipští hrnčíři od 13. do 18. století sídlili a pracovali kolem dnešní Hrnčířské ulice jižně od kostelíka sv. Máří Magdaleny, v prostoru dnešní Komerční banky a sídliště Střed. Typickými nálezy jsou nejrůznější defektní výrobky hrnců a kuchyňského nádobí ze všech technologických fází výroby. Nový exponát představuje vypálenou hrnčířskou hlínu s jedinečným otiskem lidské ruky, podle velikosti prstů snad spíše ženy nebo dítěte.

Příběh tohoto předmětu můžeme zrekonstruovat takto: Hrnčířská hlína byla uskladněna v nádobě, z níž hrnčířka nebo dětský pomocník hlínu rukama nabírali na formování například doplňků nádob, jako byly ucha, výlevky, nohy a držadla trojnožek apod. Po posledním nabrání hlíny se hrnec i s jeho obsahem zřejmě omylem dostal do pecní vsádky a prošel procesem výpalu. Jako defektní výrobek byl odhozen na smetiště (v hrnčířské čtvrti lépe řečeno na „střepiště“), kde rozbité fragmenty nádoby odpadly a zůstal jen nádobou vytvarovaný obsah. Archeologické muzeum Šatlava je pro veřejnost otevřeno i v zimních měsících, přesněji o víkendech a středách od 9 do 17 hodin. Srdečně vás zveme na návštěvu!

Text:  Vladimír Peša

 

Tisková zpráva  28. 11. 2014:

Kouzlo které vládne pískovcovým skalám

V různých částech světa vznikají v pískovci podivuhodné skalní útvary. Jak vznikají skalní brány, štíhlé jehly, převisy, skalní hodiny a další tvary? Proč jsou tyto jevy tak časté zrovna v pískovci? Proč se jim obdivujeme a používáme je jako kulisu dobrodružných filmů?

Celých 150 let na své odhalení čekalo tajemství, které marně luštily generace geologů a geomorfologů. V roce 2014 se podařilo česko-americkému vědeckému týmu najít překvapivě jednoduchou a trochu šokující odpověď...

Přijďte se podívat jak se stejně impozantní tvary, které jsou v přírodě, dají vytvořit jednoduchým způsobem v laboratoři. Není to jen o pískovci, ale o tom jak příroda funguje.

Za kolektiv spoluautorů J. Soukupa, J. Vaculíkové, M. Filippi, J. Schweigstillové, A. L. Maya, D. Mašína, G. Kletetschky a J. Řihoška s novými objevy seznámí vedoucí výzkumného týmu geolog Jiří BRUTHANS.

V úterý 2. prosince 2014 od 16:30 hod. v přednáškovém sále (Velké klubovně) ve 2. poschodí hlavní budovy muzea. Vstup zdarma.

Na mimořádnou přednášku v rámci XXV. Vánočních trhů v muzeu Vás srdečně zvou Pracoviště archeologie a speleoantropologie Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze a AOPK ČR - Správa CHKO Český ráj.

 

 

Tisková zpráva  31. 3. 2014:

Správa jeskyní České republiky
Správa jeskyně Na Špičáku
Pracoviště speleoantropologie Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě

Slavnostní přestřižení pásky u zrestaurovaných vzácných
historických maleb v Jeskyni Na Špičáku (Jesenicko)

Jeskyně Na Špičáku v Jesenickém krasu se řadí k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě. Pestrou historii lidského zájmu o zdejší podzemí dokládá značné množství vzácných nápisů, kreseb a maleb na stěnách a stropech jeskyně, které se v posledním desetiletí staly předmětem systematického výzkumu týmu archeologů, historiků a specialistů památkové péče. Ti jich v mramorovém labyrintu zdokumentovali na 4000. Nejstarší památky pocházejí již z pozdního středověku a spolu s objekty 16. a prvních desetiletí 17. století připomínají návštěvy prospektorů – hledačů zlata, barevných kovů a drahých kamenů, někdy spojovaných s alchymisty. Unikátní jeskynní galerie tak mimo jiné zrcadlí období „zlaté horečky“ na Jesenicku a Zlatohorsku za podnikatelského zájmu vratislavských biskupů a mocného rodu Fuggerů.

Vybrané nejcennější malby v centrální části jeskyně, zčásti již značně poškozené přírodními procesy, byly na podzim minulého roku odborně zrestaurovány. Jde zároveň o první restaurátorský zásah v jeskyni na území České republiky. Renesanční výjev Adorace (uctívání) Kříže a pozdně středověké malby slunce a měsíce návštěvníkově pozornosti určitě neuniknou. Se zahájením turistické sezóny v Jeskyni Na Špičáku čeká na návštěvníky i další překvapení – nové, velmi působivé nasvětlení celé prohlídkové trasy.

Slavnostní prezentace zrestaurovaných historických maleb a tisková konference za účasti členů výzkumného a restaurátorského týmu proběhne v Jeskyni Na Špičáku v pondělí 7. dubna 2014 od 11 hodin. Slovem zahájí vedoucí Správy jeskyně Na Špičáku Evelyna Vozábalová, pásku na místě symbolicky přestřihnou ředitel Správy jeskyní České republiky Jaroslav Hromas a hlavní garant historicko-archeologického a restaurátorského projektu Petr Jenč z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

 

Tisková zpráva  3. 3. 2014:

POZVÁNKA NA VÝSTAVU

Archeologie Germánů a Antické mince

S březnem se do Vlastivědného muzea v České Lípě vrací po ročním cestování Ústeckým a Libereckým krajem česko-německá výstava „Po stopách Germánů“. Poté Čechy definitivně opustí a svou cestu bude pokračovat po muzeích a hradech v Sasku. Výstava v prostorách klášterního ambitu českolipského vlastivědného muzea seznámí návštěvníky se světem starých Germánů a představí výsledky tříletého projektu Evropské unie z programu Ziel 3 / Cíl 3 v oblasti archeologického experimentu, ale také archeologické muzejní pedagogiky a terénního výzkumu.

Na výstavě uvidíte nejrůznější předměty každodenního života z doby před 1500 lety, které se za běžných okolností nemohou dochovat a mezi archeologickými nálezy většinou chybí. Dají se ale celkem jednoduše vyrobit podle známých předloh a to byl hlavní cíl experimentální archeologie v rámci tohoto projektu. A tak se nadšenci všech věkových úrovní vcítili do profesí truhlářů, tkalců, sklářů, nebo kovotepců a sami byli překvapeni, co vše dokáží svým umem i rukama vyrobit. Na výstavě můžete posoudit, jak jejich tvořivá práce dopadla, co se povedlo více a co méně. Dokázali byste to také?

Výstava je tentokrát rozšířena o výběr nejzajímavějších antických mincí, které se nacházejí ve sbírce muzea. Římskými i řeckými mincemi se totiž platilo i za hranicemi Římské říše – ve světě Germánů, čili v tehdejším Barbariku, jak Římané přezdívali severním oblastem včetně českých zemí.

Podrobněji jsme pro vás přiblížili také nejvýznamnější archeologickou lokalitu z tohoto období na Českolipsku – žárové pohřebiště v Jestřebí, prozkoumané již v letech 1935 – 1936 a spojované se zdejším germánským osídlením, ale i některé další zajímavé nálezy, které šťastní nálezci odevzdali do našeho muzea.

Výstava bude slavnostně zahájena 6. března 2014 v 17:00 hod. Návštěvníci vernisáže mohou být v případě zájmu obdarováni publikací „Antické mince ve sbírkách VMG v České Lípě“ vydanou jako doprovodný katalog z finančních prostředků Evropské unie.

Výstava potrvá do 1. 6. 2014.

 

Tisková zpráva  29. 10. 2013:

V muzeu zahajuje seminář pro širokou veřejnost

V přednáškovém sále (Klubovně) Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě bude 29. 10. v 16 hodin zahájen půlroční vzdělávací program „Historicko-antropologický seminář 2013-2014“. Ten je určen všem zájemcům o archeologii, historické vědy a památkovou péči bez věkového omezení. Přednášky jsou zvláště vhodné pro studenty vyšších ročníků gymnázií, odborných škol, pedagogy, pracovníky kulturních a informačních center či začínající badatele. Seminář se snaží vystupovat jako mezičlánek mezi střední školou a univerzitou, mladým zájemcům nabízí též pomoc při přípravě na přijímací zkoušky a uvedení do vědecké práce. Pravidelní posluchači získávají doklad o absolvování programu.

Svým rozsahem a přístupností (seminář je bezplatný) jde v regionálním měřítku o projekt výjimečný, s širokým a kvalitním lektorským obsazením. Programem provází 12 specialistů z 5 odborných organizací i soukromého sektoru.

Historicko-antropologický seminář 2013-2014 počítá s 5 výukovými kurzy. Kurz „Archeologie rané doby dějinné II“ je věnován době římské, stěhování národů a ranému středověku v širším středoevropském kontextu, s důrazem na české země a regionální výzkum. Chronologicky navazujícím kurzem je „Archeologie středověku a novověku se zaměřením na region severních Čech a Pojizeří“. Kromě úvodních kapitol a přednášek zasvěcených archeologii středověkých hradů, měst a vesnic se posluchači seznámí s hmotnou kulturou středověku a staršího novověku a dalšími tématy. Samostatně bude prezentován regionální archeologický výzkum. Kromě českolipských archeologů přednášejí Michaela Kalinová z Muzea města Ústí nad Labem, Martin Nechvíle z Krajského úřadu Libereckého kraje, Renata Tišerová z Národního památkového ústavu v Liberci, vojenskými událostmi ve vztahu k archeologii se v přednášce bude zabývat historik Martin Barus z Biskupství Litoměřického.

Na dřívější přednášky semináře z oblasti nových dějin naváže cyklus „Československo v rozdělené Evropě 1968 – 1980“. Hlavními tématy kurzu Ladislava Smejkala budou trauma roku 1968, od Mimoňského aktivu k poučení z krizových let, kulturní a společenský vývoj přelomu 60. a 70. let, hospodářské teze reálného socialismu, propaganda 70. let, Československo a světové události, vznik Charty 77, otázka církví, samizdatová a kulturní scéna.

S „Teorií a praxí památkové péče“ v přednáškách seznámí ředitel libereckého Národního památkového ústavu Miloš Krčmář s Ivanem Peřinou a Miroslavem Kolkou z téže organizace. Pozornost bude věnována průzkumům a dokumentaci historických staveb a obnově kulturních památek na příkladech. O nových moderních materiálech a technologiích v restaurování bude pojednávat Martin Dvořák, restaurátorskou praxi posluchačům semináře představí odborná restaurátorka a soudní znalkyně Dominika Machačová.

V přednáškách kratšího kurzu „Archeologia Africa“ seznámí Petr Jenč účastníky semináře s archeologií pravěku, přes libyjsko-punské, římské a raně byzantské období k islámu na území původní římské Afriky (Tunisko, severozápad Libye, sever Alžírska). Českým výzkumům v Egyptě bude věnována zvláštní přednáška technologa restaurování a konzervace Martina Dvořáka.

Přednášky budou probíhat 1-2x týdně, v úterý a čtvrtek od 15:45/15:50 do 18:00 hod. v Klubovně muzea. Realizace programu je podmíněna minimální účastí 25 stálých posluchačů. Závazné přihlášení před úvodní lekcí není nutné. Zápis zájemců proběhne před úvodní přednáškou a v termínech nejbližších přednášek 31. 10. a 5. 11. Program bude čítat 35 přednášek, dle zájmu s možností terénních exkurzí, a jeho zakončení je plánováno v dubnu 2014.

Další informace o projektu "Historicko-antropologický seminář" naleznete zde

 

Tisková zpráva  20. 5. 2013:

LETNÍ NABÍDKA PRO STUDENTY VYSOKÝCH A STŘEDNÍCH ŠKOL:

účast na terénní části výzkumného projektu Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, AOPK ČR - Správy Chráněné krajinné oblasti Český ráj a Geoparku Český ráj o. p. s.

Dokumentace skalních rytin, nápisů a dalších prvků
historické krajiny v CHKO Český ráj 2013

Co mají společného Skandinávie, oblasti Valcamonica – Valtellina (severní Itálie), Mont Bégo (Přímořské Alpy), masiv Dachstein a údolí Saalachtal v rakouských Alpách či pískovcová krajina Pařížské pánve? Pouze v těchto přírodně a historicky unikátních oblastech Evropy v minulosti proběhly nebo stále probíhají systematické výzkumy zaměřené na dokumentaci pravěkých či historických skalních rytin. Obdobný projekt zaměřený na dokumentaci rytých a tesaných památek středověku a novověku probíhá od r. 2000 ve všech pískovcových oblastech severních a severovýchodních Čech včetně Geoparku Český ráj UNESCO.

Výzkum probíhá formou nehonorovaných praktik, na terénní části výzkumu se kromě posluchačů vysokých škol a několika profesionálů každoročně podílejí také zájemci z řad studentů gymnázií, středních a vyšších odborných škol, kteří jsou vítanými a užitečnými partnery. Od roku 2001 se terénního výzkumu zúčastnila více než stovka osob a bylo zdokumentováno přibližně čtrnáct tisíc rytin (petroglyfů), kreseb a maleb.

Archeologicko-epigrafická dokumentace proběhne ve dvou turnusech: 3. – 12. červenec a 31. červenec – 9. srpen v okolí Hrubé Skály, na území přírodních rezervací Příhrazské skály, Klokočské skály, Údolí Plakánek, v Prachovských skalách a na Maloskalsku.

Nabídku s podrobnými informacemi naleznete zde.

Elektronická verze informačního letáku zde.

 

Tisková zpráva  17. 9. 2012:

POZVÁNKA NA SEMINÁŘ

PÍSKOVCOVÝ FENOMÉN ČESKÉHO RÁJE II a III

Výzkum a ochrana v letech 2006 - 2012

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Český ráj, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě a ZO ČSOP Křižánky - Jičín srdečně zvou na seminář věnovaný prezentaci výzkumů a ochraně pískovcového fenoménu Českého ráje.

Termín a místo konání: čtvrtek 25. října 2012 v Porotním sálu jičínského zámku, Valdštejnovo náměstí 1, Jičín

Program a další informace naleznete zde.

Seminář je podpořen projektem Evropské unie č. 100012682 "Život před 1800 lety - archeologie a ekologie v mezigeneračním dialogu".

 

Tisková zpráva  24. 4. 2012, aktualizováno:

POZVÁNKA NA SEMINÁŘ 20. - 22. června 2012

Archeologické výzkumy a pedagogická prezentace v muzeu
„Život před 1800 lety – po stopách Germánů“

Interdisciplinární seminář k ukončení německo-českého projektu EU „Život před 1800 lety – archeologie a ekologie v mezigeneračním dialogu“ pořádají Museum der Westlausitz Kamenz a Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě.

Tříletý pedagogicko-archeologický projekt EU řešil téma Germánů v Horní Lužici a v severních Čechách. V rámci ukončení projektu je představen přehled výsledků archeologických výzkumů i možnosti jejich dalšího využití.

Místo konání: Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě

Organizační informace:
V průběhu přednáškového dne je zajištěno simultánní tlumočení. Seminář je bez konferenčního poplatku.

Program semináře:

Středa 20. června 2012 zahájení programu vernisáží výstavy
18.00 hod. - vernisáž putovní výstavy „Po stopách Germánů“ v prostoru Ambitu - Svatých schodů VMG ČL

Čtvrtek 21. června 2012  – přednášky

9:00 hod. - přivítání a úvod do programu semináře:
Ing. Zdeněk Vitáček, ředitel VMG ČL / Dr. Vladimír Peša, koordinátor projektu
Dr. Thomas Puttkammer (Museum der Westlausitz, Kamenz), vedoucí projektu

9:20 - 12:20 hod., dopolední blok:
Petr Jenč / Vladimír Peša (VMG ČL) - Archeologie doby laténské, římské a stěhování národů na severu Čech
Jaroslav Jiřík (Prácheňské muzeum Písek) - Keltové, Germáni a otázka etnicity obyvatel severních Čech
Radka Kozáková (Archeologický ústav AV ČR Praha) - Holocénní vývoj krajiny v oblasti Lužických hor
Petr Havránek / Miroslav Plekanec (VMG ČL) - Dobývání rud v Lužických horách z pohledu montánní archeologie

13:30 - 18:00 hod., odpolední blok:
Friederike Koch (Museum der Westlausitz Kamenz) - Germáni v Horní Lužici
Eva Herrmann (Museum der Westlausitz Kamenz) - Pohřebiště z doby stěhování národů ve Zwochau, Lkr. Delitzsch – příspěvek k pohřebním obyčejům a k původu milodarů v hrobech 4./5. století v západním Sasku
Thomas Puttkammer (Museum der Westlausitz Kamenz) - Pokusy s hutněním hornolužických bahenních železných rud a s rekonstrukcí germánských hrudkovacích pecí
Twin-Team Maik & Mario Sempf (SaXenStreich, škola historického šermu Dresden) - Účinné! Bojový sport Germánů se zbraněmi i bez nich – pokus o rekonstrukci
Andreas Eckardt (Museum der Westlausitz Kamenz) - Archeologický experiment versus pedagogická nabídka
Hauke Schiek (Museum der Westlausitz Kamenz) - Zážitek archeologie – Jak se v praxi daří muzejní pedagogické dílny?

Závěrečná diskuse a prezentace zbraní školy historického šermu

Pátek 22. června 2012 – exkurze
9:00 - 16:00 hod. - exkurze na lokality doby laténské a římské v okolí České Lípy (Stvolínky, Jestřebí, Sloup) a na vybranou montánní lokalitu (Havířský vrch)

Přihláška:
Počet účastníků je omezen kapacitou přednáškové prostory na zhruba 70 lidí.                                                      Přihlášky na seminář a exkurzi  zasílejte do 20. května 2012 na adresu pesa@muzeumcl.cz

 

Tisková zpráva  21. 11. 2011:

POZVÁNKA NA PREMIÉRU FILMU "POSEIDON"

Výprava do nitra pískovcových skal

"Na severovýchodě Čech, v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály, je ukryt pozoruhodný systém puklin a podzemních prostor, který dlouho unikal pozornosti. Labyrint byl pojmenován Poseidon podle vládce dávných moří. Film zavede diváka na dobrodružnou speleologickou výpravu do podzemí, kam se běžný návštěvník nedostane a badatelům je dostupné většinou jen za pomoci speleoalpinistické techniky."

Samostatnou součástí programu XXII. Vánočních trhů v muzeu bude českolipská premiéra dokumentárního filmu „POSEIDON – podzemní labyrint“. Film byl oceněn na XXXVI. ročníku mezinárodní filmové soutěže "Týká se to také tebe". Promítání je spojeno s besedou s biospeleologem Romanem MLEJNKEM, autorem a vedoucím výzkumného týmu.

V neděli 4. prosince 2011 od 15:00 hod. v přednáškovém sále (Velké klubovně) ve 2. poschodí hlavní budovy muzea. Vstup zdarma.

Ve spolupráci se Správou jeskyní České republiky připravilo Pracoviště archeologie a speleoantropologie VMG ČL, Archeologické muzeum Českolipska – Šatlava v České Lípě.

 

 

 

Tisková zpráva  19. 10. 2011:

Pozvánka na přednášku

NEKLIDNÝ AFRICKÝ SEVER - Libye a Tunisko 2011

Co přineslo tzv. arabské jaro africkému severu a jakými změnami prochází Tunisko a Libye v posledních měsících? Nakolik tyto události zasáhly do života místních obyvatel a jaké je jejich očekávání? Je individuální turistika v tuniském vnitrozemí i nadále bezpečná a jak probíhala cesta po Tripolsku měsíc od obsazení hraničního přechodu Ras Džedýr libyjskou povstaleckou armádou? Nejen o těchto tématech, ale i o známých či utajených krásách obou zemí bude pojednávat přednáška z cest archeologa VMG ČL Petra Jenče.

Přednáška s promítáním „NEKLIDNÝ AFRICKÝ SEVER – Libye a Tunisko 2011“ proběhne ve středu 26. října 2011
od 15:45 hod.
v přednáškovém sále (Velké klubovně) ve 2. poschodí hlavní budovy muzea. Vstup zdarma.

 

 

Tisková zpráva  23. 2. 2011:

Otevření Archeologického muzea Šatlava

V úterý 22. 2. 2011 byla za účasti mnoha desítek návštěvníků, odborných partnerů i zahraničních hostů slavnostně otevřena nová pobočka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě Archeologické muzeum Českolipska, Šatlava v České Lípě. Pásku společně přestřihli Lidie Vajnerová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje, starostka města Česká Lípa Hana Moudrá a ředitel VMG ČL Zdeněk Vitáček. Otevření se zúčastnili také náměstek hejtmana Vít Příkaský, senátor Karel Kapoun a odborný náměstek ředitele Správy jeskyní České republiky Karel Drbal.

Více informací a fotogalerie zde.

 

Tisková zpráva  19. 1. 2011 (aktualizováno):

Nové archeologické muzeum - Šatlava v České Lípě

Archeologické muzeum Českolipska se pro veřejnost otevře v úterý 22. února 2011 v 16:30 hod.
Pásku slavnostně přestřihnou dvě dámy – náměstkyně hejtmana Libereckého kraje pro kulturu
Lidie Vajnerová a starostka města Česká Lípa Hana Moudrá.

Součástí slavnostního otevření stálých expozic muzea bude i prohlídka dalších nově zrekonstruovaných prostor budovy bývalé městské šatlavy. Zcela výjimečně budou zpřístupněny odborné pracovny archeologů, laboratoř a nový depozitář.

Městská šatlava a projekt archeologického muzea

Masivní kamenná stavba městské šatlavy je přistavěna k vnitřní straně středověké městské hradby, široké v těchto místech více než dva metry. O vězení v České Lípě hovoří kniha útrpného práva již v roce 1572, jeho ztotožnění s dnešní stavbou č.p. 189 ve Vězeňské ulici je však hypotetické. V nejstarší části objektu, datované stavebně historickým průzkumem do poloviny 16. století, bylo při záchranném archeologickém výzkumu zjištěno rozšířené základové zdivo a ve dvou místnostech pod úrovní dnešní podlahy kulturní vrstva s keramickými fragmenty ze 14. – 15. století. Zda tyto relikty odkazují na starší středověkou stavbu v těchto místech, nelze ovšem s jistotou rozhodnout.

Nejstarší dochovanou část pozdně středověkého vězení představovala přízemní budova, která byla v období baroka zvýšena o patro a v 19. století přestavěna v klasicistním stylu. Budova je tak svědkem proměn napříč staletími a patří k nejvýznamnějším historickým památkám České Lípy. Do roku 1765 se v České Lípě nacházela také mučírna, její lokalizace ale není z písemných pramenů známa. Mohla se pochopitelně nacházet v místní šatlavě, která funkci městského vězení plnila až do roku 1935. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století byl objekt zcela opomíjen a částečně využíván jen jako sklad. Tím došlo k zanedbání veškeré péče a údržby památkově chráněného objektu a z významné stavební dominanty se stala chátrající budova.

Vedení Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě započalo své snahy o rekonstrukci a využití objektu k muzejním účelům již v roce 1995. Základní stavebně historický průzkum byl zpracován F. Gabrielem a J. Smetanou (Národní památkový ústav ú.o.p. v Ústí nad Labem) v roce 1996.

V roce 1998 vzniklo ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě samostatné archeologické a speleoantropologické pracoviště, které započalo intenzívní zpracovávání archeologického sbírkového fondu, bohatou vědecko-výzkumnou činnost a výkon regionální archeologické památkové péče. Zřízením tohoto pracoviště se otevřely i zcela nové možnosti v odborných aktivitách muzea. Vyvstala proto nutnost vybudovat pro nové pracoviště odpovídající zázemí a rovněž nové expozice, které by laickou i odbornou veřejnost  více seznamovaly s archeologií a unikátními nálezy.

Projektovou dokumentaci pro rekonstrukci šatlavy zpracoval ateliér pro rekonstrukce historických staveb GIRSA AT s.r.o. Praha v roce 1999. Cílem rekonstrukce se stalo vybudování nového archeologického muzea pro Českolipsko.

Od roku 2003 je objekt ve vlastnictví Libereckého kraje. Kraj společně s Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě, které je jeho příspěvkovou organizací, se od počátku snažily získat finanční prostředky na záchranu chátrající budovy a její využití pro umístění archeologického pracoviště a expozic.

V roce 2007 byla zpracována Agenturou regionálního rozvoje v Liberci, za finanční podpory Libereckého kraje a Evropské unie, žádost a studie proveditelnosti. V roce 2008 předložil Liberecký kraj projektovou žádost do Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod. Projekt byl úspěšný a ještě téhož roku byla zahájena jeho realizace. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Generální rekonstrukce objektu probíhala od počátku roku 2009 do poloviny roku 2010. Po rekonstrukci jsme zahájili budování stálých expozic a vlastního archeologického a speleoantropologického pracoviště.

Nově jsou budovány tři samostatné expoziční celky, které podrobněji představujeme níže:

I. Jeskynní archeologie neboli speleoarcheologie

Speleoarcheologie se v posledních dvou desetiletích významně rozvíjela v pískovcových oblastech severních a severovýchodních Čech, kde se společným úsilím řady archeologických i přírodovědných institucí podařilo objevit desítky nových lokalit v prostředí výjimečném pro dochování pestrého materiálu umožňujícího paleoekologickou rekonstrukci krajiny. Schránky drobných měkkýšů, zvířecí kosti, zuby či rohovina, stejně jako rostlinné pyly, zbytky zuhelnatělých dřev, semen a plodů, nalézaných vedle archeologických nálezů, poskytují unikátní sondu do životního prostředí člověka v dávné minulosti. Skalní dutiny totiž uchovávají četné informace paleoekologického charakteru. Nejde o místa archeologických "pokladů", ale pouze při nejpečlivěji vedených interdisciplinárních výzkumech poskytují mimořádně hodnotné informace o charakteru a proměnách přírodního prostředí, o klimatu, lidských aktivitách v minulosti i jak se krajina dokázala či nedokázala s lidskými zásahy vypořádat.

Na výzkumech jeskyní a skalních převisů a jejich odborném zpracování se archeologické pracoviště VMG v České Lípě dlouhodobě podílí a mnoho aktuálních poznatků ze širokého období od lovecko-sběračského pravěku po současnost je představeno v nové expozici „jeskynní archeologie“. Zaklenuté suterénní prostory nejstarší části budovy šatlavy navozují dojem podzemních dutin a seznamují veřejnost jak s vlastní vědeckou disciplínou speleoarcheologie a speleoantropologie (obecněji zaměřené vědy o člověku a jeskyních), tak s nejzajímavějšími nálezy ze skalních dutin od pravěku po období druhé světové války a současnosti. Jmenujme například unikátní loďkovitou nádobu pravděpodobně kultovního významu z mladší doby kamenné z Dubska, vzácně dochovaný amforovitý hrnec z přelomu bronzové a železné doby nalezený pod skalní stěnou na Kokořínsku, zlatou keltskou minci z Kristovy jeskyně v Českém ráji nebo nálezy ze středověkých dehtařských pracovišť v okolí Bezdězu. Nechybí ani nálezy z romantické krajiny Českého Švýcarska, které ve středověku nebylo zdaleka tak divoké a nedotčené, jak by se dnes mohlo zdát. Výrazně je také ve skalních dutinách zapsáno období posledních pěti staletí (novověku), kde jsou památkami historických událostí především cenné skalní nápisy. Archeologicky se podařilo zdokumentovat i několik skalních lokalit z období závěru druhé světové války, zejména v Českém ráji, podobně jako trampskou historii využívání pískovcových převisů a jeskyní.

Menší část expozice je věnována také zajímavým jeskynním lokalitám v jiných oblastech Čech, Moravy a Slezska. K nejvýznamnějším patří Jeskyně Na Špičáku na Jesenicku s mimořádným souborem 4000 skalních nápisů, maleb a rytin od pozdního středověku po období druhé světové války, včetně výjimečného renesančního výjevu klečících postav pod křížem. Tyto objekty byly v letech 2003 – 2010 komplexně zdokumentovány speleoantropologickým pracovištěm VMG v České Lípě v rámci výzkumného projektu Správy jeskyní České republiky. Představeny jsou také méně známé a zajímavé lokality s vrcholně středověkými a novověkými jeskynními nálezy: Nedobytná jeskyně v ještědském krasu a Ledové sluje v Národním parku Podyjí.

Zlatá jeskyně v Klokočských skalách – drobná sondáž v narušeném terénu s nálezy z mladší doby bronzové. Foto P. Jenč, 2009

Zlatá jeskyně v Klokočských skalách – drobná sondáž v narušeném terénu s nálezy z mladší doby bronzové. Foto P. Jenč, 2009

Krasová území Libereckého kraje reprezentují nálezy z Nedobytné jeskyně. Na ilustračním snímku Rokytnická jeskyně (Krkonoše). Foto M. Hájek

Krasová území Libereckého kraje reprezentují nálezy z Nedobytné jeskyně. Na ilustračním snímku Rokytnická jeskyně (Krkonoše). Foto M. Hájek

Jeskyně Na Špičáku (Jesenicko) – prostor takzvané Kalvárie. Foto P. Jenč, 2009

Jeskyně Na Špičáku (Jesenicko) – prostor takzvané Kalvárie. Foto P. Jenč, 2009

 

II. Nejstarší historie České Lípy a středověké hrnčířství

Archeologické výzkumy několika posledních desetiletí významně přispěly k poznání středověké podoby České Lípy a umožnily alespoň zčásti nahlédnout do každodenního života obyvatel zdejšího regionu. Přestože jsou výsledky výzkumů zpřístupněny zatím jen v malé míře, umožňují alespoň předběžnou představu o nejvýznamnějších objevech a zajímavých archeologických nálezech z prostředí života českolipských měšťanů, ale i řemeslníků, především hrnčířů. Ti žili v samostatné předměstské čtvrti v širším prostoru dnešní Hrnčířské ulice. Právě rozsáhlá hrnčířská produkce typické světle pálené a červeně malované keramiky je jedním z nejcharakterističtějších rysů hmotné kultury České Lípy od konce 13. do 16. století, tak jak ji známe z archeologických pramenů. Při výzkumu městských parcel byly ale také objeveny hračky, doklady domácích prací, pozůstatky kožených výrobků nebo nejrůznější středověké železné nářadí, z nichž část je v expozici představena.

III. Vězeňský kout

Hrdelní právo bylo v České Lípě aplikováno již od 14. století. Představitelem soudnictví v České Lípě byla městská rada. Celý průběh procesu, včetně výslechů při tortuře (mučení), zapisoval městský písař do tzv. knihy útrpného práva. Mučení jako součást výslechu bylo zrušeno roku 1776. Vykonavatelem útrpného výslechu a rozsudků byl kat či popravčí. Poslední českolipský kat Franz Friedrich Nessel se v roce 1766 přestěhoval do Vratislavi v dnešním Polsku. Českolipské popraviště stávalo asi 1 km jižně od města na tzv. Galgenbergu, přibližně na křižovatce dnešních ulic Hrubínova a U Kola, a zaniklo po roce 1765. Expozici českolipského hrdelního práva doplňují ukázky některých mučicích nástrojů a katovský meč.

Infokiosek

Virtuální prohlídka středověké České Lípy prostřednictvím infoboxu je jedním z lákadel nového archeologického muzea. 3D model možné podoby města a jeho bezprostředního okolí v pokročilém 14. století odráží dosavadní výsledky archeologického, historického a stavebně-historického bádání.

Pomocí dotykové obrazovky se návštěvníci budou moci rovněž seznámit s oficiálně zpřístupněnými jeskyněmi Čech, Moravy a Slezska v péči Správy jeskyní České republiky.

 

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby středověkého města. Pohled od V. Autor V. Novák

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby středověkého města. Pohled od V. Autor V. Novák

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby města ve 14. století. Autor V. Novák

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby města ve 14. století. Autor V. Novák

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby středověkého města. Pohled od SZ. Autor V. Novák

Česká Lípa – pokus o hmotovou rekonstrukci možné podoby středověkého města. Pohled od SZ. Autor V. Novák

 

Otevírací doba

Muzeum bude pro veřejnost otevřeno 10 měsíců v roce, vždy od 9:00 do 17:00 hod. (s obědovou přestávkou od 12:00 do 13:00 hod.). Zavíracím dnem je pondělí a mimo sezónu (březen, duben a říjen - prosinec) též úterý.

Na pobočce bude možné zakoupit pohlednice a některé publikace.

Text:  Vladimír Peša,  Petr Jenč (archeologie), Jaroslav Panáček (historie) a Zdeněk Vitáček

 

Tisková zpráva  10. 11. 2009  (6. 1. 2010):

Archeologické výzkumy v Mimoni v roce 2009

Město Mimoň a jeho okolí patří mezi archeologicky nejzajímavější oblasti českolipského regionu, o čemž se vlastivědní badatelé přesvědčovali již od 19. století. Nadšenci z řad obyvatel, zejména Edmund Friedrich či Karl Suske, stačili před nuceným odsunem do Německa položit základy současného stavu poznání minulosti Mimoňska. I když zůstalo mnoho předválečných nálezů nezvěstných a rovněž dokumentace se nedochovala v plné míře, je s jistotou možno doložit lidské aktivity již do období mladší doby kamenné. Středověké osídlení města je koncentrováno zejména okolo Kostelního vršku a náměstí Čsl. Armády. Jak potvrzují archeologické nálezy, strategická poloha na místě dnešního kostela sv. Petra a Pavla zaujala slovanské osadníky, kteří zde v průběhu 11. či 12. století pravděpodobně vybudovali správní hradiště, ve 13. století transformované do podoby vrcholně středověkého hradu. Starší lidskou přítomnost na Kostelním vršku dokládají fragmenty keramických nádob z 2. poloviny 9. – 1. poloviny 10. století. Město v dnes známém rozsahu je produktem až novověké výstavby. Z 16. až 19. století pocházejí takové památky, jako byl zámek ve východní části dnešního náměstí 1. máje, zbouraný v roce 1985. Se zámkem souvisel i Lázeňský (Zámecký) most při soutoku Ploučnice a Panenského potoka. Mezi další novověké památky patří i barokní kostel sv. Petra a Pavla na Kostelním vršku či areál kaple Božího hrobu a k němu přiléhající špitál.

V současné době získávají archeologové nové poznatky na území měst převážně dokumentací stavebních prací. Nejinak je tomu v Mimoni. Nejvíce informací o novověké zástavbě přinesla plynofikace v letech 2000 až 2002. Díky archeologickému výzkumu na této akci dnes víme, že v době požáru města v roce 1806 měla zástavba centra podobné prostorové rozmístění jako dnes. Naopak stopy středověkých a pravěkých aktivit v tomto prostoru nebyly prokázány. Středověké osídlení, krom již zmiňovaného Kostelního vršku bylo dosud předpokládáno jižně od současného městského těžiště. Pro důkladné poznání pohřbených stop minulosti na katastru Mimoně a uchování unikátních pozůstatků dějin města je zapotřebí úzká spolupráce stavebníků na všech akcích s příslušným archeologickým pracovištěm. Na území okresu Česká Lípa je organizací pověřenou výkonem archeologické památkové péče Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Více informací o povinnostech stavebníků a archeologii regionu jsou dostupné na webových stránkách českolipského muzea (zde).

V roce 2009 došlo v souvislosti s budováním infrastruktury a rekonstrukcí budov k několika významným objevům. Na jaře začala rekonstrukce Špitálu u Božího hrobu na muzeum. Jak napovídá nápis nad vchodem do budovy, byl Špitál postaven kolem roku 1680. Do dnešní doby prošel několika úpravami, k zásadní změně podoby ale nedošlo. Nyní bylo v přízemí celého objektu naplánováno snížení úrovně podlahy. Během 28 dní, kdy se výzkumu kromě zaměstnanců a brigádníků VMG ČL zúčastnili i studenti mimoňského gymnázia, byly napříč budovou položeny tři archeologické sondy o celkové délce dvanáct metrů. Zároveň bylo dokumentováno padesát metrů mechanických výkopů. Po stržení betonové podlahy z dvacátého století se pracovníkům naskytl pohled na pozůstatky podlahy prkenné, které se ve formě otisků trámů v zemině a písečného podsypu pod prkny vzácně dochovaly do současnosti. Dle nálezových okolností a příslušných nálezů kovového inventáře a keramických zlomků lze s určitostí říci, že se jednalo o původní podlahu špitálu ze 17. a 18. století. Pod úrovní podlahy čekalo archeology další překvapení. V půlmetrové hloubce pod současným povrchem odkryli několik desítek centimetrů mocnou kulturní vrstvu bohatou na keramické fragmenty typické pro časový horizont druhé poloviny 13. století až 15. století. Na území Mimoně se jedná o vůbec první stopy středověkých aktivit severně od náměstí 1. máje. Střepy ze stolní keramiky ale i tkalcovské přesleny a kovové předměty, zejména železné hřeby, naznačují, že se na tomto místě nacházelo jedno z ohnisek mimoňského vrcholně středověkého osídlení. Pohled do starších pramenů také naznačuje, že kaple Božího hrobu mohla být vystavena na místě středověkého kostela Sv. Kříže. Tato fakta zapadají do současné obecné představy středověkých sídel, která se, tvořena malým počtem usedlostí, volně koncentrovala okolo panského sídla, případně sakrálního objektu, jímž je v tomto případě současný Kostelní vrch. Proto nejsou archeologické nálezy pro období středověku znatelné plošně pod městským centrem, ale jsou odkrývány jednotlivé shluky, často vzdálené několik set metrů. To bylo možné znovu ověřit i v letošním roce, kdy výzkum během pokládky inženýrských sítí v Barvířské ulici mezi Božím hrobem a náměstím, i přes značnou hloubku tří metrů, nepřinesl žádné nálezy ani pozitivní pozorování. Kromě situací z historických období stojí za zmínku rovněž nález pravěké keramiky coby intruze ve středověké kulturní vrstvě pod podlahou rekonstruovaného Špitálu. S největší pravděpodobností náleží do doby bronzové nebo starší doby železné.

Další stavební akcí, která jistě neunikla pozornosti mimoňských občanů, je rozsáhlá rekonstrukce Zámeckého mostu přes řeku Ploučnici, kde budou zcela nahrazeny dva západní oblouky. Existenci dřevěného mostu v blízkosti zámku (dnes již strženého) předpokládáme již v 1. polovině 17. století. Nejpozději ve 2. polovině 18. století došlo k jeho nahrazení kamennou konstrukcí. Zejména kvůli častým povodním byl most opakovaně opravován. Nejvíce však utrpěl necitlivou „památkovou péčí“ minulého režimu, kdy byl nejzápadnější oblouk kompletně zaasfaltován. V září 2009 proběhl na tělese mostu předstihový archeologický průzkum s užitím detekční techniky, který potvrdil teoretické předpoklady, že se zde vlivem častých stavebních úprav artefakty neuchovají ve velké kvantitě, i když v novověku tvořil most součást intenzivní komunikace. Touto prospekcí byly nalezeny čtyři desítky kovových předmětů, zejména železné zákolníky od vozů, prvorepublikové mince, ale i slitek stříbra. Vlastní archeologická sondáž odhalila minimálně tři různé úrovně dlažeb. V nejvýchodnější části je most dnes nejlépe zachován. Pro narušenou střední část mostu se povedlo najít jiný zdroj informací. Díky odkrytí zeminy u paty pilíře na východním břehu řeky spatřila světlo světa jedlová kulatina, léta schovaná v jílu a vodě, tvořící podklad kamenné konstrukce. Odebraný vzorek byl podroben dendrochronologické analýze, jež ukázala, že někdy krátce po roce 1832 došlo k zásadní přestavbě mostních kleneb a pilířů.

Zatím poslední z mimoňských výzkumů tohoto roku není dosud v plné míře zpracován ale mohlo by se jednat o nejzajímavější objev posledních let. V dva metry hlubokém liniovém výkopu pro plynové vedení na jižní straně náměstí 1. máje, mezi řekou Ploučnicí a Malou ulicí, se v hloubce jeden a půl metru podařilo identifikovat zbytky zahloubené stavby. Z nezvykle velkého objektu o délce minimálně deset metrů byl získán značný počet vrcholně středověké keramiky, nejcennější jsou ale otisky trámových konstrukcí v přepálené hliněné omazávce. V profilu výkopu bylo možno dokumentovat kamenné základy z pískovce a neovulkanitů, nad nimi trámové příčky členící objekt na několik částí. O značném stáří stavby svědčí, kromě nalezených artefaktů, také fakt, že její orientace nijak nekoresponduje se současnou zástavbou.

Text:  Štěpán Havel, archeologický terénní technik VMG ČL

Popisky k fotografiím:

1/ Zámecký most v Mimoni – zahájení stavebně rekonstrukčních prací předcházela archeologická sondáž a předstihový průzkum zaměřený na detekování a záchranu metalických artefaktů. Foto Š. Havel
2/ Rekonstrukce Zámeckého mostu v Mimoni v říjnu 2009. V popředí pracovník Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JČU v Českých Budějovicích T. Kolář. Foto P. Jenč
3-4/ Jedlová kulatina na bazi kamenné mostní konstrukce posloužila k odběru vzorků pro dendrochronologické datování. Na základě úspěšné analýzy lze předpokládat, že použitý strom byl s velkou pravděpodobností skácen krátce po r. 1832. Foto P. Jenč
5/ Mimoň, liniový výkop energetického připojení v Malé ulici – začišťování profilu s vrcholně středověkým objektem. Foto Š. Havel

1

1

2

2

3

3

4

4

5

5

Tisková zpráva  7. 7. 2009:

TERÉNNÍ VÝZKUM: NABÍDKA PRO STUDENTY

Dokumentace skalních rytin, nápisů a dalších prvků historické krajiny v CHKO Český ráj 2009

Co mají společného Skandinávie, oblasti Valcamonica (severní Itálie) a Mont Bégo (Provensálské Alpy), masiv Dachstein a údolí Saalachtal v rakouských Alpách či pískovcová krajina Pařížské pánve? Pouze v těchto přírodně a historicky unikátních oblastech Evropy v minulosti proběhly nebo stále probíhají systematické výzkumy zaměřené na dokumentaci pravěkých či historických skalních rytin. Obdobný projekt zaměřený na dokumentaci rytých a tesaných památek středověku a novověku probíhá od r. 2000 ve všech pískovcových oblastech severních a severovýchodních Čech vč. Evropského geoparku Český ráj UNESCO. Dlouhodobý vědecko-výzkumný úkol Historického oddělení Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě je v Českém ráji řešen v kooperaci se Správou CHKO Český ráj. Na terénní části výzkumu se kromě posluchačů vysokých škol a několika profesionálů každoročně podílí stále více zájemců z řad studentů gymnázií, středních a vyšších odborných škol, kteří jsou vítanými a užitečnými partnery.

Letošní sezóna proběhne v termínech od 20. do 29. července (I. turnus) a od 10. do 19. srpna (II. turnus) na území přírodních rezervací Příhrazské skály, Klokočské skály a na Maloskalsku (Besedické skály, Kozákov). Ubytování mají všichni účastníci zajištěno.

Základní pracovní náplní je vyhledávání a dokumentace skalních rytin a historických nápisů ve vytyčeném terénu. Vlastní dokumentace obnáší jednoduché zaměřování, překreslování a fotografování, jednotlivé lokality jsou zanášeny do map. Dokumentovány jsou nejen objekty epigrafického zájmu (monogramy, letopočty, nápisy, figurální vyobrazení či ryté symboly), ale také ostatní doklady historické krajiny – hraniční kameny, úvozy, stopy těžby aj. Předběžné znalosti nejsou nutné – zaškolení nových účastníků probíhá vždy na začátku každého turnusu.

Skalní rytiny jsou připomínkou lidské každodennosti od vrcholného středověku po současnost. Souvisejí s turistickým ruchem, historickým osídlením ve skalních terénech, hospodářskými, výrobními, někdy i prospektorskými aktivitami mimo obce, s úkryty obyvatel v neklidných dobách (jeskyně, převisy), rovněž s cestami, ať už zaniklými nebo dodnes užívanými…

Máte zájem se výzkumu zúčastnit? Veškeré podrobné informace naleznete na webových stránkách českolipského muzea.

Petr  Jenč a Vladimír Peša

 

ČESKOLIPSKÝ DENÍK  16. 3. 2009

O každé stavbě musí vědět archeologové 

Autorizovaný rozhovor redaktorky Petry Hámové s archeologem VMG ČL P. Jenčem

Stavíte například rodinný domek? A víte jaké povinnosti v tomto případě máte vůči Archeologickému ústavu? Řada stavebníků na ně zapomíná a přitom neohlášení stavby archeologům může znamenat i vysokou pokutu.

Je nutné oznámit Archeologickému ústavu opravdu každou stavbu?

Ano, oznamovací povinnost vůči Archeologickému ústavu, vyplývající ze zákona o státní památkové péči, se vztahuje na všechny osoby, jež v území s archeologickými nálezy připravují stavební práce, nebo zde plánují jiný druh zemních prací, který by ve svém důsledku mohl vést ke zničení nemovitých archeologických objektů a nálezů, například terénní zásahy spojené s péčí o les.

Která území jsou v našem regionu považována za území s archeologickými nálezy?

Územím archeologických lokalit a ojedinělých nálezů jsou nejen zastavěná území všech obcí Libereckého kraje, ale i louky, pole a lesy, poskytující četné doklady lidské činnosti od loveckého pravěku do pokročilého novověku – sídliště, pohřebiště, zaniklé komunikace, výrobní objekty, doklady kultu, dobývání surovin, vojenských střetů nebo běžného zemědělského a lesního hospodaření. Za území s archeologickými nálezy je proto pokládáno celé území Libereckého kraje s výjimkou ploch nedávno zničených těžbou surovin či jinak zbavených kopných uloženin z období čtvrtohor. Státní archeologický seznam vytvořený a průběžně aktualizovaný Národním památkovým ústavem ve spolupráci s regionálními archeologickými pracovišti rozlišuje v zásadě tři kategorie území s archeologickými nálezy, a to podle percentuelní pravděpodobnosti výskytu archeologických nálezů.

Hrozí v případě neoznámení stavby nějaké sankce?

Za nesplnění zmíněné oznamovací povinnosti hrozí stavebníkovi pokuta až do výše 4 milionů korun. V takovém případě stanovuje výši pokuty krajský úřad vždy s ohledem, zda došlo ke zničení archeologických situací a v jakém rozsahu. Oznámit záměr musí stavebník již v době přípravy stavby.

Jak vše pokračuje dál? Musí například stavebník čekat na vyjádření od Archeologického ústavu o tom, zda se průzkum provádět bude nebo nebude?

Po obdržení oznámení o připravované stavbě přeposílá Archeologický ústav tento dokument našemu pracovišti. Stavebníkům z důvodu urychlení doporučujeme, aby oznámení zasílali oběma organizacím současně. Jednou z nezbytných součástí oznámení jsou kontaktní údaje na stavebníka, ten je následně naším pracovištěm kontaktován, domluveny jsou podmínky a harmonogram prací. Záchranný archeologický výzkum je proveden vždy. Stavebník se však nemusí ničeho obávat. Obvykle jde o dokumentaci odkrytých profilů a ploch, v případě pozitivních archeologických zjištění též s ovzorkováním objektů a sběrem nálezů z výhozu. U parcel v historických jádrech měst je však nutno počítat s technicky i časově náročnějším výzkumem, zvláště má-li dojít k plošnému stržení zeminy. Výskyt archeologických nálezů je zde prakticky stoprocentní. V takových případech probíhá záchranná archeologická akce v předstihu, tzn. archeologické odkryvy předcházejí zahájení vlastních stavebních prací.

Které lokality na Českolipsku archeology nejvíce zajímají?

Českolipsko je archeologicky nejen bohatým, ale i velmi pestrým územím. Vůbec nejstaršími památkami lidské přítomnosti jsou některé kamenné artefakty ze Srní, Stvolínek či Holan. Datujeme je do širokého rozpětí 130 000 až 700 000 let. Evidujeme množství lokalit z období posledních lovců a sběračů a zemědělského pravěku, bohužel značná část se jich nachází v devastované části skalních převisů Vlhošťska a Zakšínska v CHKO Kokořínsko, jinak evropsky významném území. Tradiční krajinou pravěkého zemědělského osídlení je úrodný pás mezi Českou Lípou a Úštěkem, archeologicky se jako velmi perspektivní stále více jeví oblast Mimoňska.

Neméně hodnotné jsou intravilány měst a obcí. Vždyť současná sídelní struktura byla až na výjimky položena během vrcholně středověké kolonizace. Velmi zajímavými a rovněž ohroženými druhy památek jsou archeologizované štoly a šachty, pece, milířiště či zaniklé sklárny z pozdního středověku a staršího novověku v Lužických horách. Někdy stačí bohužel málo a památka, kterou se snažíme chránit a zachovat příštím generacím, navždy zmizí z archeologické mapy regionu.

 

Tisková zpráva  12. 11. 2008:

Vzácný nález bronzové sekery představuje českolipské muzeum

Oborovou výstavku „Exponáty měsíce 2008“ zaměřenou na přírůstky etnografické sbírky Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě vystřídala počátkem týdne prezentace archeologická, představující skrovný výběr nejzajímavějších – především metalických – nálezů učiněných v posledních dvou letech na Českolipsku. V duchu předchozí etnografické prezentace představují českolipští archeologové i předměty, na jejichž objevu nebo záchraně se podíleli sami občané Českolipska. Kromě části menšího mincovního depotu z doby vlády krále Jana Lucemburského a několika dalších předmětů, o nichž se podrobněji zmíníme v samostatné tiskové zprávě, mohou návštěvníci zhlédnout i unikátní nález bronzové sekery vyrobené někdy na počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem, ve starší době bronzové.

První výrobce bronzu na našem území označujeme v archeologii „lidem únětické kultury“. Ti hustě osídlili zejména úrodné oblasti středních, severozápadních, východních i jižních Čech, střední a jižní Moravy. Naproti tomu Českolipsko se sousedním Libereckem a Českým rájem představují spíše průchozí oblast, kterou mohly vést trasy některých obchodních cest. Všeobecně se má za to, že tato krajina nebyla před 4 000 lety prakticky osídlena. Zatímco z pozdější mladší a pozdní doby bronzové evidujeme v Libereckém kraji a Českém ráji více než dvě stovky lokalit (zejména sídliště, pohřebiště, využívané jeskyně a skalní převisy), z počátku bronzového věku známe jen desítku nalezišť (až na výjimky jde o ojedinělé nálezy). Starší objevy únětické keramiky z hradní skály ve Sloupu, nádoby ze Starých Splavů, dvou kamenných seker z Luhova a okolí Stvolínek a tří bronzových dýk únětické kultury z Oken v Podbezdězí tak od loňského podzimu doplňuje bronzová sekera z nenápadné zalesněné polohy u Mimoně.

Zajímavý nález se podařil panu Vladimíru Libenskému z Žizníkova, který svým vzorným přístupem reprezentuje stále nepříliš početnou skupinu poctivých a uvědomělých amatérských uživatelů detektoru kovů. Zcela v intencích zákona objevitel do druhého dne kontaktoval archeologické pracoviště českolipského muzea, nález zajistil před zcizením a místo do provedení archeologického výzkumu zabezpečil. Archeologický výzkum neprokázal přítomnost dalších archeologických objektů.

Vědecká hodnota nálezu je těžko vyčíslitelná, v cizích rukou pak podobné nálezy na hodnotě ztrácejí, v archeologické mapě Čech v takových případech navždy zůstane bílé místo. Pan Libenský, hrdý na svůj příspěvek do poznání pravěkých dějin regionu, se vzdal i možnosti zákonné peněžní odměny. Za svůj příkladný přístup obdržel dar ředitele VMG ČL v podobě cestovní knihy po českých historických památkách, muzeích, galeriích, skanzenech a zahradách s kupony na slevu ze vstupného do všech těchto objektů.

Na sekeře je zvláštní skutečnost, že byla obalena vrstvičkou jemné zeminy, která však neodpovídá geologickému prostředí místa nálezu. Toto zjištění potvrdila také geochemická analýza. Jak tuto nesrovnalost vysvětlit? Jisté je jen to, že sekera bez násady ležela původně v jemnozrnném sedimentu, byla vyzvednuta a přenesena až do místa současného objevu. Byla u Mimoně později ztracena nebo zde byla uložena z votivních důvodů – tedy jako oběť přírodním silám, jak bývalo u bronzových předmětů tehdy běžné? Dostala se sem ještě v době bronzové nebo snad až někdy později? Nevíme…

Po skončení výstavky (listopad – prosinec) najde sekerka své místo ve stálé archeologické expozici v 1. patře hlavní budovy muzea.

Text:  Petr Jenč

 

Ojedinělý nález sekery ze starší doby bronzové u Mimoně. Foto P. Jenč, 2008

Ojedinělý nález sekery ze starší doby bronzové u Mimoně. Foto P. Jenč, 2008

Depot pražských grošů (Jan Lucemburský) z Krompachu. Foto P. Jenč, 2008

Depot pražských grošů (Jan Lucemburský) z Krompachu. Foto P. Jenč, 2008

 

 

Tisková zpráva  14. 5. 2008:

Poškozování archeologických lokalit a neoprávněné zásahy do území s archeologickými nálezy v SZ části CHKO Kokořínsko

Pracoviště archeologie, speleoantropologie a novodobých militárií Historického oddělení Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, organizace oprávněné ve smyslu § 21/2 zák. č. 20/87 Sb. o státní památkové péči, v platném znění, pověřené výkonem archeologické památkové péče na území okresu Česká Lípa, je dlouhodobě konfrontováno s vážným narušováním archeologických situací a neoprávněnými výkopy na území s archeologickými nálezy v severní části CHKO Kokořínsko. Již starší archeologicko-paleontologické výzkumy v 50. a 70. letech minulého století a zejména kvartérně geologický průzkum oblasti v polovině 90. let poukázaly na mimořádný význam sedimentárních výplní zdejších skalních dutin pro rekonstrukci původního přírodního prostředí, zejména pro studium diverzity lesních společenstev v jednotlivých pravěkých a historických obdobích, charakter lidských aktivit (využívání krajiny) od loveckého pravěku po novověk, ale i pro poznání vzniku pískovcového mezo- a mikroreliéfu i skalních měst jako celku. Komplexní výzkum vybraných skalních převisů v letech 1997 – 1999 v rámci grantového projektu National Geographic „Poslední lovci-sběrači severních Čech“ s účastí řady tuzemských i zahraničních specialistů a posluchačů vysokých škol, zařadil SZ část CHKO Kokořínsko mezi nejvýznamnější oblasti s doklady mezolitického osídlení ve střední Evropě s vysokým potenciálem pro studium pravěkého vývoje zdejší krajiny, bude-li efektivně zajištěna a důsledně dodržována ochrana těchto archeologicky a přírodovědně mimořádných památek.

Výzkumy prokázaly využívání zdejších převisů a jeskyní v období pozdního paleolitu a mezolitu vč. výjimečných nálezů v podobě lidských zubů, úlomku lebeční kosti se stopami zářezů, výhřevná a varná ohniště a další zahloubené objekty, doklady lovu, sběru či zpracování kůže (11. – polovina 6. tisíciletí př. n. l.). Neméně hodnotné jsou doklady příležitostného využívání zdejších skalních dutin ve starém i mladém neolitu (2. polovina 6. – pol. 5. tisíciletí př. n. l.), též s doloženými kultovními aktivitami, dále v průběhu téměř celého eneolitu (4400 – 2300 př. n. l.), vč. zastoupení kultur se šňůrovou keramikou a k. zvoncovitých pohárů, rovněž v mladší a pozdní době bronzové a ve starší době železné (lid lužických popelnicových polí; 1400 – 500/400 př. n. l.), v době římské, ve vrcholném středověku i starším novověku.

Zároveň od 2. poloviny 90. let zainteresovaní specialisté veřejně upozorňují na intenzívní poškozování nezpevněných sedimentárních výplní skalních dutin na Českolipsku, zejména v SZ části CHKO Kokořínsko, v souvislosti s nelegálním budováním, udržováním a obnovováním trampských kempů. Oblast Vlhošťska/Čapska (a Pustého zámku) je tak známa jako příklad selhání ochrany památek v české i zahraniční literatuře. O to více zneklidňující jsou informace místních obyvatel, kolegů, ale i náhodná zjištění na veřejně přístupných webech o zakládání nových nepovolených tábořišť ve zvláště chráněném území na Vlhošťsku/Čapsku. Řada trampských kempů ve skalních dutinách byla založena či obnovena v letech 1999 – 2007. Při budování dochází prakticky vždy k nenávratnému znehodnocení původních, vesměs fosiliferních uloženin s paleontologickým a archeologickým materiálem.

Stav v SZ části CHKO Kokořínsko v současné době nesnese srovnání s žádným zvláště chráněným územím severočeské křídy – sousední NP České Švýcarsko (2000) a SCHKO Český ráj (2002) přijaly opatření vedoucí k návratu skalních dutin do stavu přírodě blízkému (odstranění nepovolených tábořišť a černých staveb, zesílená strážní a kontrolní činnost), podstatně příznivější je situace za hranicemi (PN Góry Stołowe, NP Sächsische Schweiz). Četné fotografie nepovolených trampských staveb pod převisy a „méně vybavených“ nelegálních tábořišť ve skalních dutinách 1. a 2. zón „severočeské“ části CHKO Kokořínsko byly donedávna (a někdy stále ještě jsou) dostupné, mnohdy i s kontakty, na řadě trampských webových stránek.

K dnešnímu dni na území Vlhošťska/Čapska a v oblasti Pustého zámku na Zakšínsku (tzv. „Roverek“) – konkrétně na ploše 40 km2 – evidujeme (na základě vlastního mapování i dle nahodilého prostudování četných webových stránek), celkem 104 nepovolených tábořišť (v terénu ověřeno 90), vesměs pod převisy a v jeskyních. Z toho vážněji narušených je 51 skalních dutin (neoprávněné výkopy a přemisťování zeminy v území s archeologickými nálezy vč. dříve evidovaných archeologických lokalit – od výrazně zahloubených ohnišť až po výrazné stavební úpravy s kompletní likvidací holocénních uloženin). Údaje bohužel nejsou definitivní, neboť mapování území stále probíhá. Zcela zde pomíjíme skutečnost, kdy některé lokality jsou upravovány za užití stavebních materiálů (stav. pěna, térová lepenka, sklo, plast, plech, beton), jindy tesáním skalních povrchů. Téměř všechny lokality se nacházejí v 1. a 2. zónách CHKO, nejčastěji v evropsky významné lokalitě NATURA 2000.

Je tedy nepochybné, že situace v severozápadní části CHKO Kokořínsko zakládá rozpor s několika právními předpisy a to – zákonem č. 20/1987 Sb. (o státní památkové péči), zák. č. 114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny), zák. č. 289/1995 Sb. (tzv. Lesní zákon), zák. č. 183/2006 Sb. (tzv. Stavební zákon).

Text:  Petr  Jenč, Vladimír Peša, Vojtěch Novák a Pavel Veselský

 

Tisková zpráva  13. 11. 2007

Výsledky zjišťovacího předstihového archeologického výzkumu v prostoru plánované (nerealizované) stavby nového divadla v centru České Lípy

Zkoumané parcely se nacházejí v prostoru městského opevnění. Hlavní městská hradba, jejíž výstavba je kladena do první třetiny 14. století, ohraničovala na západní straně parcely domů čp. 158-159. Průběh hradby je na západní straně města jasně patrný i v současné parcelní situaci, v bloku mezi ul. Prokopa Holého a Sokolskou (jižně od místa výzkumu) je několik úseků hradby dochováno. Východní uliční čára Sokolské ul. podle všeho vymezuje vnější hranu hradebního příkopu, do nějž byly postupně od 18. století vestavovány obytné domy. Pás dvorků za těmito domy zřejmě rozsahem odpovídá původnímu parkánu, západní hranice dvorků vytváří na mapě stabilního katastru téměř jednotnou linii.

V dnešní Tržní ul., v prostoru před domy čp. 160-161 se nacházela Zádušní brána (Wieden Thor). Podle svědectví archivního plánu se hlavní věž brány, která byla vybudována v letech 1576-1577, nacházela před domem čp. 160. Není vyloučeno, že po jejím zániku pojal tento objekt některé její konstrukce. Předpokládáme, že před hlavní věží (západně od ní) se nacházely ještě další objekty brány. Výskyt základových konstrukcí Zádušní brány lze důvodně předpokládat bezprostředně za stěnou stavební jámy vyhloubené v letech 1992 - 1993.

Výsledky sondy 11/07 dokládají, že příkop městského opevnění byl původně zvodnělý. Při jeho parcelaci pro obytnou zástavbu muselo být tedy vyřešeno kanalizování jím protékajících vod. Z archivních zpráv vyplývá, že pod domy procházela pravděpodobně zhruba v ose bývalého příkopu stoka směřující od severu k jihu. Po roce 1816 do ní byl nově vybudovaným či podstatně rekonstruovaným kanálem odvodněn i sklep domu čp. 159. Je pravděpodobné, že tato odpadní stoka je dodnes do určité míry funkční.

Podle zjištění sondy 11/07 je v jihozápadní části plochy (parcely domů čp. 250-252) pod novodobou zástavbou, respektive jejími pozůstatky dochován příkop městského opevnění vyplněný raně novověkými nálezy. Vzhledem ke zvodnělému prostředí obsahuje tato výplň nepochybně cenný nálezový fond včetně předmětů z materiálů podléhajících rychle zkáze (dřevo, kůže, sklo apod.). Sondy zjišťovacího výzkumu z technických důvodů nedosáhly dna příkopu, které můžeme však na základě vrtů inženýrsko geologického průzkumu předpokládat v hloubce 6-9 m. V případě domu čp. 250 je mimo prostor novodobých sklepů zachována mocná intaktní požárová destrukce domu zříceného při požáru v roce 1820. Vyplňuje zděné sklepy staršího objektu, jehož nadzemní konstrukce byly dřevohliněné. V případě domu čp. 252 byly po požáru sklepy obnoveny v plném rozsahu a požárová destrukce se zde nedochovala. Situace v případě domu čp. 251 není zcela jasná, sonda 5/07 doložila novodobý sklep fungující až do demolice, rozsah podsklepení nelze ale z archivní dokumentace dovodit.

V severozápadní části plochy (parcely domů čp. 160-161, část parcely domu čp. 250) byly archeologické památky zničeny při hloubení stavební jámy v letech 1992 - 1993. Rozsah této stavební jámy se však na základě výzkumu jeví jako nejasný, rozhodně neodpovídá lokalizaci v elaborátu inženýrsko geologického průzkumu Ščuky z roku 2004. Zdá se, že stěny stavební jámy byly železobetonovou stěnou zajištěny jen na severní a východní straně, na jihu a pravděpodobně i na západě nebyla zřejmě konstrukce stěn dokončena. Přesný průběh obvodu jámy se ukáže až při plošném odkryvu recentního nadloží.

Parcely domů čp. 158-159 ve východní části plochy byly značně poznamenány zabezpečovacími pracemi provedenými v roce 2004. Podle zjištění sond 6/07 a 9/07 odstranily zemní a výkopové práce s nimi související naprostou většinu archeologických památek nacházejících se v ploše dvorků. Jediným zjištěným objektem je torzo odpadního kanálu ústícího v městské hradbě, které bylo zachyceno sondou 9/07. Je třeba předpokládat, že v ploše dvora zůstaly dochovány rovněž spodní části větších zahloubených objektů (například odpadní jímky). Přestože je téměř celé severní křídlo domu čp. 159 podsklepeno, má objekt značný archeologický potenciál. Mladší konstrukce nadzemních podlaží totiž přímo stavebně nenavazují na renesanční sklepy, v klenebních zásypech zůstávají tudíž skryty zbytky starších stavebních etap. Lze rovněž důvodně předpokládat, že základ hlavní hradební zdi je dochován v celé délce západní parcelní hranice domu čp. 159, v západní zdi severního křídla je velmi pravděpodobně dochován i nad zemí. Historické vrstvy lokálně narušené recentními inženýrskými sítěmi jsou dochovány v průjezdu.

Záchranný archeol. výzkum probíhal v červnu - červenci 2007 v kooperaci archeol. pracoviště VMG v České Lípě a Západočeského institutu pro ochranu a dokumentaci památek Plzeň.

Text:  Radek Široký - ZIP o.p.s. Plzeň

 

Tisková zpráva  2. 7. 2007:

Archeologický průzkum na hradě Děvín

Archeologové Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě už poněkolikáté spojili síly s občanským sdružením Klub hledačů historie (KHH). Sdružení nezištně poskytuje muzeu zejména technickou podporu při realizaci archeologických akcí vyžadujících užití detektorů kovů. Více než roční spolupráce přinesla významné výsledky při průzkumu bezprostředně ohrožených, poškozených nebo i dosud blíže nezkoumaných archeologických lokalit. Na pilotní akci záchranného detektorového průzkumu hradiště Hrada v přírodní rezervaci Příhrazské skály v CHKO Český ráj, koordinovanou Muzeem Mladoboleslavska v říjnu minulého roku (informovala řada sdělovacích prostředků), volně navázaly menší akce zaměřené na detektorovou prospekci vybraných speleoarcheologických lokalit. Zatím poslední společnou akcí byl průzkum známé hradní zříceniny Děvín nedaleko Mimoně.

Hrady na Českolipsku jsou bohužel stále častým cílem některých lidí, kteří nerespektují zákon o státní památkové péči a neodborně narušují archeologické situace, ať už nejčastěji za účelem zcizení archeologických nálezů nebo také při sběru novodobých militárií. Kromě polních lopatek se pomocníkem v nevítaných rukou stává i technika detekující přítomnost kovů. Všechny hrady podobně jako ostatní historické objekty a místa jsou přitom archeologickými lokalitami, na které se vztahuje přísná ochrana. Jedním z hradů, který byl nedávno poznamenán nelegální prospekcí, je právě Děvín u Hamru na Jezeře, jak dokládalo několik vykopaných jam v areálu hradu. Cílem archeologického průzkumu s využitím detektorů kovů bylo proto stanovit archeologický potenciál lokality a míru jejího ohrožení.

Tým členů Klubu hledačů historie a tří archeologů pečlivě prohledal celý hradní areál i svahy níže. Výsledkem je celá řada zajímavých kovových předmětů - ty však většinou dokládají události, které se uskutečnily až po zániku hradu. Ztracené mince z 19. a 20. století i kování hole dokládají čilý návštěvnický ruch, náustek – pravděpodobně z trumpety – zase pořádání kulturních akcí před více než sto lety. Staršího data je závěsek s Ukřižováním, jehož zdeformovaný tvar zůstává němým svědkem neznámé události na hradě, při níž došlo k poškození a ztrátě cenného talismanu. Nejstaršími předměty jsou různá stavební kování, skoby a hřebíky, které souvisejí s nejmladším obdobím života hradu. Do tohoto období patří i nedávný nález zhořeleckého haléře z 15. století. Výsledky průzkumu potěšily pracovníky českolipského muzea především zjištěním, že nejzajímavější archeologické situace se dnes nacházejí až několik metrů hluboko pod současným terénem a jsou tak bezpečně chráněny před případným poškozováním. Zůstanou tak cenným svědectvím o dávné minulosti pro budoucí generace.

Text:  Petr  Jenč a Vladimír Peša

 

Tisková zpráva SCHKO Český ráj a VMG ČL  26. 10. 2006:

V CHKO Český ráj skončen záchranný archeologický výzkum evropsky významné lokality

V uplynulém týdnu dokončili archeologové v přírodní rezervaci Příhrazské skály záchranný výzkum evropsky významné lokality – kulturní památky hradiště Hrada a Klamorna, která byla bezprostředně ohrožena vyloupením organizovanou skupinou nelegálních hledačů archeologických nálezů. K prvnímu výraznějšímu narušení archeologických situací nepovolenými zásahy došlo v lokalitě již v první polovině měsíce září. Cílem záchranné archeologické akce bylo zajištění veškerých kovových artefaktů před zcizením a tím i zabránění nenávratným ztrátám kulturního dědictví. Výzkum byl realizován v kooperaci archeologických pracovišť v Mladé Boleslavi (F. Krásný) a České Lípě, pod záštitou Archeologického ústavu Akademie věd ČR, s významnou pomocí občanského sdružení Klub hledačů historie, jež se významně podílelo i na technické přípravě akce, a ve spolupráci se Správou CHKO Český ráj. Odborně bylo zachráněno několik významnějších nálezů z mladšího pravěku a staroslovanského období (např. četné bronzové kroužky, bronzový listovitý závěsek ze sklonku doby bronzové, z 11.– 10. stol. př. n. l., nebo zdobené raně středověké nákončí z 8. – 9. století). Vedlejším, neméně záslužným výsledkem archeologické akce bylo vysbírání četného novodobého kovového odpadu. Závažným výsledkem detektorového průzkumu je zjištění, že část kulturní památky byla nejspíše ochuzena o pravěké bronzové předměty již někdy v minulých letech neznámými pachateli.

Ve všech skalních městech CHKO Český ráj zůstaly i nadále posíleny hlídky stráže ochrany přírody, které společně s dobrovolníky a některými pracovníky lesních správ pravidelně kontrolují jeskyně, skalní převisy a hradiště na pískovcových plošinách. Nedávná medializace problému masivního rabování přírodního a kulturního dědictví vykradači archeologických lokalit v I. a II. zónách CHKO, společně s intenzívní činností terénních hlídek a zvýšenou bdělostí návštěvníků Českého ráje, přispěly k znatelnému zlepšení situace.

Text:  Petr  Jenč a Lenka Šoltysová

 

Tisková zpráva  2004:

Jak je starý tzv. nomádský hrob z Ralska – Židlova?

(konečná odpověď po 63 letech!)


Na podzim r. 1935 došlo v bývalé obci Židlov u Kuřívod k pozoruhodnému nálezu. Při rozšiřování mělce zahloubené cesty byl odstraněn kámen s nadzemní částí tvaru T, nápadně připomínající smírčí kříž s odlomeným ramenem, a pod ním kopáči v hloubce 85 cm narazili na kostrový hrob. Díky přítomnosti amatérského archeologa Karla Suske byl nález kresebně zdokumentován, vyzdvižen a přenesen do muzea nejprve v Mimoni a po válce do České Lípy, kde je dodnes vystaven v archeologické expozici.

Podle dochované skici byla kostra uložena napříč pod vozovou cestou ve směru východ-západ na levém boku v mírně skrčené poloze. U pravé stehenní kosti ležel silně zkorodovaný železný skládací nůž, pozornost vzbudil i malý olověný korálek, který mohl být součástí uzávěru měšce. V oblasti prsou na zbytcích tkaniny leželo 20 mosazných rolniček, které byly původně buď zavěšeny na krku nebo přišity na oděv.

V době nálezu byl zemřelý identifikován jako mladý muž ve věku kolem 30 let. Nové antropologické posouzení na počátku 90. let (Hana Hanáková) se přiklonilo k ženskému pohlaví a stáří kolem 20 let a revizní zhodnocení v r. 2001 (Miluše Dobisíková) stanovilo, že kostra patří osobě středně robustního vzhledu ve věku mezi 14. a 17. rokem, bez možnosti určení pohlaví. Určení pohlaví pomocí DNA zatím nebylo provedeno.

Podobná nejistota panovala i o datování pohřbu. Již v době krátce po nálezu se pražští archeologové vyjádřili pro širší časové rozpětí od raně středověkého období až do poloviny 16. století. Jediným blíže datovatelným předmětem z výbavy se zdály být rolničky, na základě nichž přisoudil archeolog Rudolf Turek v roce 1958 kulturní příslušnost zemřelé osoby k nomádskému prostředí Karpatské kotliny 7. až 8. stol (místo nálezu však neznal). Konzultace se současnou specialistkou na staroslovanské období Naďou Profantovou z Archeologického ústavu AV ČR v Praze potvrdily, že přesná analogie k židlovskému nálezu dosud není známa, blízkým by snad mohl být nejnovější nález ze Starého Města na Moravě, zatím přesněji nedatovaný.

Nové informace přinesla revize a konzervování milodarů v l. 2001-2002. Helena Březinová přisoudila textilní fragmenty husté, valchované, vlněné tkanině, která vzhledem k mnohovrstevnatosti mohla představovat větší kus látky, naskládaný do malého prostoru (vak?, oděv?). Při restaurování celkem 20 celých i fragmentárních rolniček (A. Šilhová) se ukázalo, že dvě z nich jsou opatřeny jemnou plastickou výzdobou zobrazující květ s dvěmi řadami okvětních lístků. Průměr rolniček se pohybuje v rozmezí 15 – 17 mm a váha od 2,5 do 3,2 g. Analýza složení kovu dvou z nich (Jaroslav Frána) prokázala, že obě rolničky jsou vyrobeny z mosazi obsahující vysoký podíl zinku. Toto složení podle J. Frány obvykle odpovídá mosazím vyráběným od 19. století a nikoliv ranému středověku. Původní složení kovového korálku bylo stanoveno pravděpodobně na 90% Pb a 10% Sn. Skládací kapesní nůž má částečně dochovánu dřevěnou rukojeť. Ani tyto poznatky však nepřinesly jasno do datování pohřbu, i když raně středověké stáří výrazně zpochybnily. Proto jsme přistoupili k datování vzorku kostry pomocí analýzy 14C, kterou provedla radiouhlíková laboratoř Přírodovědecké fakulty UK v Praze (Jaroslava Melková). Její nekalibrované datum zní: 1698 ± 120 let, tedy novověk.

I přes relativně malé stáří jde v rámci novověku o pozoruhodný pohřeb, který si zaslouží pozornost a další rozbor, spojený především s pokusem o interpretaci. Předběžný archivní průzkum však zatím nebyl úspěšný.

Text:  Petr  Jenč a Vladimír Peša

 

 

Petr  Jenč  a  Vladimír  Peša,  2004 – 2017

Poslední aktualizace:  27.  3.  2017

 

◄  ZPĚT  na nabídku ARCHEOLOGIE